Mikołaj Trzaska: Dark House

Na stránkách časopisu HIS Voice již mnohokrát opěvovaný polský saxofonista vytvořil vloni další nesmazatelný zářez do hudební, nebo chcete-li filmově-hudební historie. Vytvořil totiž hudbu k filmu Zły dom (na Febiofestu uváděném jako Temný dům) Wojciecha Smarzowského. Film, jehož děj je zasazen do časů ne zas až tak dávných, tedy reálného socialismu 80. let minulého století, naprosto syrově zobrazuje převládající beznaděj, pokrytectví, zvrácenost, podlost a jednu z mála cest, jak z toho ven: chlast. Litry, vlastně kilogramy vodky! Velmi silný snímek, jehož scénář prý vznikal dvanáct let a v Polsku bývá přirovnáván k tvorbě bratří Coenů a jejich Fargu. Už když jsem viděl film poprvé, několikrát mě zarazila skvělá hudba (to jsem ještě nevěděl, kdo je autorem), a při závěrečných titulkách mi to okamžitě došlo. Samozřejmě, Mikołaj Trzaska! Režisér si ho vybral k  vytvoření hudby na základě dřívější spolupráce, kdy Trzaska tvořil hudbu pro jeho divadelní inscenace pro televizi. Autor hudby si k provedení přizval několik ze svých aktuálních spoluhráčů: violoncellistku Clementinu Gasser, o které říká, že je to Brötzmann v sukních, bubeníka a  perkusionistu Michaela Zeranga (v tomto triu vydali vloni taktéž skvělé album Nadir & Mahora), kontrabasistu Claytona Thomase a pianistu Tomasze Szwelnika. Sám k metodě říká: „Připravil jsem pro hráče své skladby, které jsem nahrál za použití starých italských kláves značky Farfisa a určil jsem jim místa a témata k  improvizaci. Nahráli jsme zhruba pět hodin materiálu v gdaňském studiu a  ta nejtěžší práce přišla potom. Ze záznamu jsem nejzajímavější části rozstříhal na mnoho smyček či harmonických linek a ty pak různě navrstvil okolo hlavních témat.“ A výsledek? Nevím, přijde mi to k  neuvěření, že jen kousek za hranicemi naší země je něco takového možné. Dlouho jsem neslyšel takhle skvělou filmovou hudbu, která navíc naprosto bez jakýchkoli pochybností obstojí i sama o sobě. V první půli filmu vlastně hudba zní jen minimálně, spíš jen náznakově. Zahušťuje atmosféru thrilleru buď tím, že asynchronně napovídá ve zdánlivě bezvýznamných momentech, nebo naopak paralelně s vypravěčskou linkou ještě víc promasírovává už tak dost napnuté emoce. Na internetu jsem našel jen jednu recenzi na CD, a ta říká o možnosti tohoto soundtracku obstát bez filmu přesný opak, tudíž mé adorace berte s rezervou. Je možné, že poslechne-li si člověk album víc než dvacetkrát, je už tak nějak polapen, nicméně jsem skálopevně přesvědčen, že i kdybych neviděl nejdříve film, považoval bych toto album za jedno z nejzajímavějších, které jsem letos slyšel na poli hudby zhruba označitelné jako free jazz, nicméně tuto škatulku s nadhledem překračující. Hned úvodní skladba je plná jak jemných melodických linek, tak i skvěle snoubených „nárazových“ zvuků (vystřelení či profouknutí saxofonu, různá vrzání apod.), které vplynou do druhé části této skladby, jež s trochou nadsázky evokuje atmosféru některých dílů Majora Zemana. A to hlavně díky dunivě posazené base doprovázené kopákem, proti kterým se staví (nervy lehce) tahající smyčec violoncella. No a když se později přidá až nečekaně tklivý saxofon Mikołaje Trzasky, je snadné se pohybovat časem zpět do bezútěšného světa fízláckého socialismu. Postupy běžné pro improvizátory, tím myslím různé škrábání (ať už na cello nebo při Zerangově ovládání perkusí), profukování saxofonu, preparovaný klavír atd. činí z tohoto soundtracku nepřeslechnutelné dílo.