16.5.
Dcera Anna včera několikrát za sebou vyslovila s důrazem na rytmus slova: „patnáctého pátý dvatisíce patnáct“.
18.5.
Vyjeli jsme s Evou po mnoha letech na Ovčárnu, abychom podnikli sestup údolím Bílé Opavy. Potok pod námi a později vedle nás hučel, voda narážela na obří kameny, přepadala z různých výšek, klokotala a ptáci pískali. Občasné hlasy lidí. V lázních v Karlove Studánce jsme byli opět obklopeni zvuky vody, vody pohybující se z hadice, vědra, sprchy, vody bublající, zprudka proudící a vířící. V páře byly slyšet jen naše tlumené hlasy. Na Rychtě nám k pozdnímu obědu hrál z televize hokej a ještě hlasitěji fandili sledující, což byla celá hospoda.
19.5.
V šedém prostoru Dvorany ostravského Plato Jan Steklík, hans w. koch a Annegret Heinl natáhli sem a tam oranžové provazy, na které postupně zavěšovali různá světla, zvonky, tyče, hliníkové fólie apod. Provazy měly na každé straně zvukový snímač a byly rozeznívány primitivním smyčcem – lukem. Vytvářel podmanivé zvuky, chroupavé, chrochtavé a brumy, rozpohybované provazy rozhoupaly světla, rozezněly zvonky a další zdroje perkusivních zvuků. Mylně jsem si během performance myslel, že na závěr budou mít příležitost vyrábět zvuky i návštěvníci, těšil jsem se na pohyb tětivy luku po provaze a na zvuky, které při tom vyloudím. Už jsem si zvykl na dobře vychlazeného lahváče, když se vracím večer z Ostravy domů, a nejen tehdy…
21.5.
Stratocluster hrál dnes v Plato v Ostravě. Neakademické pojeti v akademickém prostředí soudobé tvorby. Ale i konceptuální uchopení a performační přístupy se musí umět, aby nevyznívaly nepřirozeně, strojeně nebo divadelně. Mnohem silnější byly kusy, v nichž bylo méně nehudební akce, a více zvuků. Svěží ozvěny Dada, Fluxu….
Každý týden neslyšně rozkvete jiná skupina keřů. Zvláště azalky letos kvetou tak radostně.
22.5.
Piju z Eviny sklenice, která je teď pár dnů pryč. Pití provází téměř stejné zvuky jakoby tu byla ona.
24.5.
Celou noc, když jsem nespal, jsem slyšel crkot vody nevzrušeně tekoucí z okapu do kádě.
Je půl deváté ráno. Jako každou neděli v tuto dobu zvoní zvony z Kylešovic.
Večer nade mnou opět duní kroky. Téměř bez dalších zvuků dopiju zbytek slivovice, přichystám si pár poznámek ke středeční přednášce o kontroverzním umění, vyvenčím psa a na chvíli před domem poslechnu večerně-nedělní Kylešovský kopec, než půjdu v tomto týdnu už naposledy spát.
25.5.
Příliš se mi k večeru nechtělo na vycházku do toho kultivovaného a tak romantického lesoparku za zámkem v Raduni kousek za Opavou. Ale les kolem potoka voněl vlhkem a taky jsem byl překvapen zarostlým, i když ne zpustlým rybníkem a jednoduchými jednoslabičnými zvuky vznikajícími v houšti kdesi uprostřed. Kuňka obecná. Těch míst odkud zvuk vycházel bylo více a nepravidelně se střídaly. Někdy byl slyšet jediný zvuk, jindy souzvuk ze dvou i více zdrojů nebo taky zvuk, který jakoby se pozpátku vracel a coby ozvěna odpovídal svému obrazu. Aby byl rytmus živější, občas se zvuk rozdělil na dva krátké a poté pokračoval zase neměnně dále. Ta monotónnost, prostorovost, jemnost, melancholičnost a občasné rytmické zaškobrtnutí vytvářelo dojem poslechu současné skladby. Jen okolní ptáci svým příliš hlasitým zpěvem rušili mou představu artficiálního tvaru a vraceli situaci do přírody.
30.5.
Je sobota brzy ráno. Žádné zvuky, jen moucha brázdí vzduchem pokoje. Anna odjela, Eva se vrátila. Každá má kolem sebe jinou škálu hluků, tvořenou svým jiným rytmem, jinými způsoby uchopování svého dne. Přemýšlím o té proměně, která teď na několik dnů nastane, než si ji přestanu uvědomovat nebo, než se vrátí navyklé domácí uspořádání. Jaké zvuky si asi nosím já? Jak zním v uších a v hlavě druhého?
Vracím se do Raduně k rybníku s nahrávačem. Jen nevím, jestli se mi povede zaznamenat prostorovou atmosféru té večerní chvíle před několika dny. První pokus o nahrávku kuňky obecné se mi nevydařil. Přijel jsem k rybníku opět zvečera, kuňky jsem vůbec neslyšel, zato z nedaleké hospody zněla vesnická zábava. Ta se mísila s pronikavým ptačím zpěvem a občasným skřehotáním jiných žab. Poměrně brzy jsem se vrátil domů a za zvuku sušičky na prádlo vypil z bílého porcelánového hrnku světle žlutozlatý darjeeling. Do toho začal zpívat drobný ptáček rehek, který už celý den lítá kolem balkonu, aby provokoval svým rychlým pohybem a tlaskáním naši novou kočku Vendy, která přikrčeně soustředěná celé hodiny ani nedutá.
3.6.
Včera v Domě umění v Ostravě hrál slovenský Cluster Ensemble raného Glasse. Pokud mohu hodnotit, hráli perfektně a přesně. Zvláště jsem si užíval ozvěn a alikvótních zvuků, které se tvořily na různých místech sálu. V první polovině vznikl informelní pohybující se alikvótní proud, druhá polovina byla charakteristická pevnější stavbou následných tónů, zněly zřetelně z různých konkrétních míst prostoru. Snažil jsme se neposlouchat jen zvuk odpovídající prvotnímu vjemu, ale chtěl jsem proniknout do celé šíře slyšitelných struktur. Pozdě odpoledne jsem pustil kočku na dvorek. Už je téměř zítra a ještě se domů nevrátila.
5.6.
Pod balkónem se baví naši sousedé. Začnou odpoledne a skončí většinou hluboko po půlnoci, téměř víkend co víkend. Dnes jsem si ty výrazově bohaté zvuky, které opět bez jakýchkoli zábran produkovali s poměrně intenzivní hlasitostí, nahrál.
6.6.
Každé ráno v sobotu manželka odjíždí na tržnici, pak zajde na kávu nebo na víno. Já mezitím sekám trávu a zvukem motoru se přidávám k mnoha okolním zahradám. S tím se nedá nic dělat, zvuky zahradních sekaček s hlasitým monotónním vrčením tady neodvratně jsou, i když se to dobře neposlouchá.
7.6.
Vše známé už odeznělo, žijeme neustále nové životy. Horká slunečná neděle s modrou oblohou, člověk propadá melancholii a nechce slyšet den.
Umřel Ludvík Vaculík. Vidím jej teď večer zpívat a mluvit v televizi.
9.6.
Už několik dnů zase čekám na zvuk deště.