Někdejší duo Mooncup Accident se s novým albem vrací už jen jako jednočlenný projekt Jana Klamma. New Blood for the Old Ceremony nebude patrně pro každého, ostatně podobně jako předchozí nahrávky projektu. Hudebně se deska drží již dříve nastoleného soundu, přináší však částečné pročištění a vpravdě lunatický bluesový feeling. Album je tvořeno skladbou Suite for Guitar, Voice and Three Dictaphones o sedmi částech a jednou delší skladbou s názvem New Blood for the Old Ceremony.
Název samotné „suity“ hovoří za vše, na albu skutečně uslyšíme jen tyto tři zvukové zdroje, které dohromady tvoří kompaktní zvukový svět. Redukce použitých nástrojů zde nové desce projektu velmi prospěla. V Suite for Guitar, Voice and Three Dictaphones V vstupuje do hry i destruovaný hlas, tak jak jsme na to u různých projektů Jana Klamma zvyklí. Zde je však použit velmi trefně, dá se říci, že téměř dojímá. Úpěnlivé vytí a dávivé mumlání vydá za mnoho slov. Zoufalství i humor zde stojí ruku v ruce, nemáme tušení, co vlastně převažuje. Z hlasového projevu ani z celé nahrávky nečouhá patos ani odrbaná noisová klišé. Je to vyšinuté dekonstruované blues kvílené dušemi nebohých bluesmanů v očistci. V Suite for Guitar, Voice and Three Dictaphones VII jde bluesová inspirace ještě dál, hlas jakoby se pokoušel formulovat zpěvnou frázi, ale už sám zpěvák přitom tuší, že to nebude možné. Také kytara se neustále pokouší zahrát nějaký z bluesových licků, ale neustále selhává, chroptí a zadrhává se jako v agónii.
Zatímco všechny části Suity pro kytaru, hlas a diktafon mají dohromady zhruba kolem patnácti minut, New Blood for the Old Ceremony je šestnáct minut dlouhý track, tvořený víceméně stejným materiálem, jako ty předchozí – tedy převážně kytarovým křupáním, praskáním a vazbením, které je tu a tam přerušeno somnambulním prozpěvováním překvapivým vysokým hláskem, udělující nahrávce kvality výběrové outsider music. Těchto míst by mohlo být na nahrávce více, v druhé části skladby se už vrací normálně posazený kvazizpěv, který sice také není špatný, ale možná by zde prospělo trochu krácení.
Klammovi se podařilo dokonale zkřížit noise s rockovým a bluesovým feelingem, zcela bez použití obligátních stylotvorných znaků. Vystačí si se syrovým zkreslením a zajíkavým koktavým frázováním, snad inspirovaným někdejším kytarovým stylem Arto Lindsaye, přezdívaného „škytavka“. Zvuk je řešen jednoduše, avšak efektivně, elektrická kytara a diktafon jsou postaveny ve stereu proti sobě, uprostřed se odehrávají další věci. Nahrávka je čistá a prostorná, takovýhle noise je radost poslouchat. Celá nahrávka je velmi dynamická a ve velké míře pracuje s tichem.
Vyhoďte desky Garyho Moora a nalaďte si záhrobní blues Mooncup Accident!
Mooncup Accident: New Blood for the Old Ceremony
https://mooncupaccident.bandcamp.com