Jazzová lyrika, avantgardní hračičkářství, kdysizpěvy, zvuková geodézie a meteorologie.
Švédský saxofonista a perkusista Martin Küchen se u nás v posledních letech představil dvakrát na festivalu Jazz Goes To Town. V roce 2017 se svým ansámblem Angles 7, což byla sedmičlenná mutace souboru vystupujícího převážně jako Angles 9, kde je patrná Küchenova neobyčejná schopnost inspirovat své spoluhráče k různým úhlům pohledu na své kompozice. Předloni měl hrát tamtéž s Michaelou Antalovou, z čehož sešlo kvůli covidovým restrikcím a loni se tohle představení nekonalo z důvodu Michaeliných mateřských povinností, ale víc než dostatečnou náhradou bylo vystoupení, kde mu byla skvělou partnerkou portugalská (ale v současnosti ve Švédsku žijící) trumpetistka Susana Santos Silva, při němž předvedl i své perkusionistické dovednosti.
Osobitou lyricistní jazzovou polohu představuje Küchenova spolupráce s triem Mathiase Landeause, které dále tvoří kontrabasista Johnny Aman a nově bubenice Cornelia Nilsson. První dvě skladby na jejich nejnovějším albu Mind the Gap of Silence mají melancholicky vyklidněnou atmosféru až uhlazenost. Vlastně už v té druhé titulní se ovšem občas vystrčí pozvolna růžky. Následující Old Harriot Hat zvláštně swinguje a téměř desetiminutová East Hastings Satian Slow Stomp má už bohaté členění včetně dlouhého košatého sóla na bicí a lkavě nostalgického vyústění. Emotivně nejsilnější je Love, Flee Thy House (in Breslau), kterou můžeme v delších verzích najít i na dvou albech Angles 9 a jejíž základ vznikl při domácím jamování, jehož se zúčastnili Küchenovi synové Isak a Leo. Naléhavé intro s až mučivým saxofonem tu brilantně navozuje téma masového odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Závěrečný kus Sounds + Ruins je už dle svého názvu rozložen na jednotlivé sonické fragmenty, které v celku utvářejí impozantní hudební zříceninu.
S českým hráčem na amplifikované objekty, hračky a drobnou elektroniku, Martinem Klapperem, se Martin Küchen potkal již na konci devadesátých let minulého století. V roce 2003 spolu vydali singl se signifikantním názvem Irregular a následně vyrazili – dle Küchenových slov – na vůbec nejveselejší turné po Polsku, kde jim byl třetím do kolegia bubeník Raymond Strid. Pak se jejich spolupráce na delší dobu odmlčela, až v roce 2018 natočili pod markou The Croaks také velice hravé album One of the Best Bears!, kde je jim parťákem britský bubeník Roger Turner (s nímž vydal Martin Klapper již roku 1998 CD Recent Croaks). Je to skutečně povedená taškařice, kde Küchen hraje kromě sopraninového a sopránového saxofonu na rezonátor virblu a další různé kovové předměty. Turner samozřejmě také nezůstává pouze u klasické soupravy, ale přidává další plastové a kovové harampádí.
Výsledkem je vlastně jakýsi řetezec meziher různého charakteru – některé jsou žertovné, jiné hloubavé či dloubavé, vrzavé, odstředivé nebo dostředivé, porývané, zborcené, čnící, řinčivé, dřinčivé, klopotavé, záchvěvné, cinkající, pojící, kvákavé, strojkovité, nabučené, nabušené či bušící etc. – každopádně vždy pozoruhodné. Onen jeden z nejlepších medvědů v názvu tak v průběhu “děje” prochází od nepoužitého stavu přes údiv nad novými ponožkami a následovným odšťavněním kofeinem a přes ztrátu chlupů v uších a touze prohlédnout si zuby až po operativní střelbu. Tak to aspoň napovídají tituly sedmi skladeb. Ale v tomhle dadaistickém cirkusu to vlastně může být (ne)myšleno úplně jinak.
Martin Küchen je jedním z velikánů takzvaných rozšířených technik hry na dechové nástroje, které ovšem v jeho případě nejsou ryze technicistního rázu, ale reflektují jeho nezměrnou fantazii a schopnost vidět souvislosti v nejrůznějších rovinách. V září roku 2019 ho pozval do Slovinska další imaginativní umělec Samo Kutin, jehož hlavním nástrojem jsou (často modifikované) niněry, ale také nejrůznější perkuse a objekty. Jejich společné nahrávání popisuje Küchen jako “pocit z dávného snu o světě, který již neexistuje”.
Opus Stutter and strike otvírá příznačně nazvaná skladba Uncaged, která začíná táhlým zvukem niněry, do něhož se velne úpěnlivé chrochtání saxofonu postupně se měnícího v další zvířecí zvuky, následně se vše stává abstraktnější a abstraktnější a rozkládá se do protočástic. Fishing in siphon je opravdu lovení zvuků v odpadním potrubí, Svete gore nahrané v prastarém kostelíku s mečivou niněrou a ozvěnami větrů a vánků je pozapomenutým obřadem a Orans koláží houkání, klepání, kníkání, mísení, pískání či víření. Hammaröga začíná naléhavým kvílením na podkladu magmatického hu-hučení s poklepy. Planota je meditativní, En platá av glas zase rozvrzaná. První verze Uncaged obsahuje vlčí vytí a závěrečná Hjärtsplon vyvěrá jakoby z nitra země. Vše je to zkrátka pre-noise plný napětí i kontemplace.
Album Opus Tve, na němž se vedle Martina Küchena podílel hráč na preparované a někdy i nepreparované piano Mattias Risberg, je inspirováno jejich toulkami v okolí jezera Fasjön, kdy jako by ztratili pojem o čase a dostali se do jakési smyčky. Nejdříve si obhlížejí terén pomocí táhlých profuků a pozvolného probrnkávání, pak ještě jsou nějakou dobu schopni počítat dny, ale najednou se dostanou do mystického čísla 5433, do sebestředného víru nervního vyklidnění, odkud zdánlivě již není krok zpět a jsou ztraceni v sonickém časoprostoru. En annan dag (Další den) je těkavé hledání cesty zpátky pomocí drobných saxofonových proštěků i provrtů a rychlého pobíhání po klávesách, které graduje frenetickými zákrutami a poskoky, abychom se v další skladbě ocitli o den dřív a vlastně v tom samém dni a začali postupovat poněkud klidněji a analytičtěji. Je v tom únava i snaha, ztracenost i vize. Osmnáctý den mínus jeden den se vše ještě zpomaluje, ale jiskrně znějící piano vnáší do cesty určitý jas a saxofon vytrubuje naléhavě do dáli. A nakonec se vše vrátí do Sudetenlandu ponorem do vody, z níž ovšem zahlédneme i břeh. Je to sonická báseň o osmi různě dlouhých slokách popisující hledání ztraceného času s nádhernou katarzí na závěr.
Dalším souputníkem Martina Küchena je hráč na akustickou kytaru Anders Lindsjö, s nímž v roce 2021 vydal druhé společné album Sangövningar, což znamená písňová cvičení. Jednotlivé tracky jsou zde označeny pouze římskými číslicemi dokládajícími pořadí, v němž byly nahrány. Ale konečný sled není chronologický a vytváří tak specifickou dramaturgii od jednotlivých stenů a brnků po propojenější a souzvučnější kusy. Nabízí se nazvat to zámyslnými etudami, ale nejsou to etudy v pravém slova smyslu, ale opět spíše pohrávání si s motivky a tóny a zkoušení daných možností dialogu a jeho překračování do jiných dimenzí. Subtilní dílko plné filigránských záchvěvů skrytých pocitů.
S původem slovenskou bubenicí Michaelou Antalovou nahrál Martin Küchen v Norsku LP Thunder Before Lighting, jehož název je vlastně protimluv, protože blesk přece vnímáme dříve než hrom. I tady je možná ledacos naopak. Celková atmosféra alba evokuje jakési zášeří, vzývání a očekávání. Vše začíná rituálním duněním bubnů a chřestěním činelů, do něhož sporadicky proniká apelující saxofon. Druhá skladba by se dala označit až jako ambient noise s abstraktní členitostí. Dronovitost umocňuje Küchenova hra na virbl a zejména elektronickou tampuru.
Strana B naopak začíná konkrétními bicími a vzdušně šamanským pozpěvováním, nad čímž se saxofon tentokrát vzdouvá. Postupně se vše začíná zase dronově abstrakizovat do jednotlivých sonických paprsků. Závěrečná Thunder skutečně evokuje hřmění a saxofon je tu kvílivě úporný a lkavý a na závěr při opětovně hypnotických bubnech už jenom dodouvá. Je tu přítomna zvláštní šedá přírodní magie a zračí se i ve tvářích protagonistů na obalu desky.
Martin Küchen + Landaeus Trio: Mind the Gap of Silence
Martin Küchen + Michaela Antalová: Thunder Before Lightning
Clean Feed (https://cleanfeed.net)
The Croaks: One of the Best Bears!
Fundacja Sluchaj (https://sluchaj.bandcamp.com)
Martin Küchen + Samo Kutin: Stutter and strike
Zavod Sploh (https://www.sploh.si/si)
Martin Küchen + Mattias Risberg: Opus Tve
Martin Küchen + Anders Lindsjö: Sangövningar
Konvoj Records (https://konvojrecords.bandcamp.com)