- Inzerce -

My Live Evil IV.: Próra V Tyči

Před nedávnou dobou jsem tu recenzoval Death in Rome jakožto příklad nadhudební konceptuální práce s významy za provokativními kombinacemi žánrů. Dílo IV. Próra V Tyči od slovenského uskupení My Live Evil by ale mohlo být stejným příkladem na konceptu založeného umění šijícího do fetišismu nacistického Německa. Místo vojenského pochodu a popu tu ale v podobně postmoderní, i když disharmonické jízdě kličkují notoricky známé úseky vážné hudby a zběsilý free jazz.

Ikonické letovisko Prora u pláží ostrova Rujána nechala v rámci programu Kraft durch Freude zbudovat Německá pracovní fronta pro zlepšení pracovních podmínek dělníků v Třetí Říši. Ohromný podlouhlý architektonický kolos postavený původně za účelem rekreace se dnes občas připomíná jako ikonická pozůstalost po nacistickém Německu, třebaže rozhodně nepatří mezi ty nejprovařenější monumenty lákající ke kulturním odkazům či dekontextualizacím. Ovšem podle samotného programu, v angličtině znějícím Strength Through Joy, se pojmenovala jedna neo-folková kapela jistou dobu personálně spojená s Death in June.

S tímto fetišem nás asi nejpříměji spojí grafika od Erika/Dréna, který na obal použil barevně zkreslený komplex budov zkombinovaný s dekadentní malbou a ozubeným kolem, jež v lákavě ikonicky červeno-bílo-černé zdobí i samotný CD kotouč. To na rovině hudební se už nebojuje s propojováním či ambivalencí, ale s přímým rozporem. Šlágry pravděpodobně oblíbené v Reichu, Marlene Dietrich, Giuseppe Verdi, Beethovenova devátá, samozřejmě Richard Wagner a mnohé další jsou rozsekávány, smyčkovány, vrstveny přes sebe či i lehce efektovány (dílo Miroslava Totha), prvek významového kontrastu se pak dostavuje díky chroptícím freejazzovým saxofonům (s Tothem společně Alexander Platzner). Nejen takto radikální disharmonický jazz, ale především ten taneční byly v Říši značně potlačovány, Kraft durch Freude byste se saxofony fakt nezažili.

Významově to celé však ještě posouvá dál taneček od Shivy (viditelný ve vnitřním coveru) značící kabaret, fetiš a zvrhlou zábavu pro tehdejší elity poté, co šel asketický vůdce konečně spát. Názvy tracků jako „Oh Ludwig“ toto směřování ještě víc potvrzují. Ovšem protože tento rozměr na samotné nahrávce najít nelze, samotná Próra V Tyči jakožto záznam ztrácí jeden dílek skládačky bez ohledu na to, za jak zásadní bychom ho považovali. V tomto ohledu tak působí deska (to, že je živá, zjistíme de facto jen díky potlesku) jako aperitiv před zažitou živou performancí, na níž byste čekali, že se veškerá hra s významy završí.

Ovšem i samotný obsah CD zaujme a pozornost udrží i po několikerém poslechu. Určité momenty, kdy se nasamplovaný Wagner setká se saxofonovým terorem, mají sílu když už ničeho jiného, tak alespoň vtipu. A baví to stále. Pak může ovšem přijít i druhý úhel pohledu, a to ten, že kromě ne zas tak provokativního nápadu toho umělci (souzeno podle nahrávky) zase tolik nepředvádějí. Živé vystoupení i s tancem musí být zákonitě pecka, ovšem zůstává otázka, jak moc stálo za to udělat z toho „nahrávku“. Jestli koncept na samotnou desku přece jen víc nepropracovat, když už jsme zmiňovali příklad Death in Rome, dobré motto by udělalo své. Nebo zda naopak nepřiostřit po audio stránce, z video záznamu mám pocit i slušného ušního teroru. Pokud by tím ale měli My Live Evil ztratit onu humornou nadstavbu, to raději umlknu navždy. A budu přemýšlet, kterého intelektuála na návštěvě Prórou V Tyči pohostím.

My Live Evil IV.: Próra V Tyči

Sky Burial (https://skyburialproductions.blogspot.com/2018/02/sky026my-live-evil-prora-v-tyci.html)

 


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.