- Inzerce -

Ne zas tak jiná hudba

Ambiciózním dvojelpíčkem se loni ohlásilo nové brněnské vydavatelství Dysphoricam Audio Productions. Odvážný název kompilace ale ne zcela odpovídá obsahu.

„Alternativní hudba není jediný pevně daný žánr,“ sdělil jsem před časem mezi řečí jisté muzikologicky vzdělané dámě s pocitem, že ventiluji zcela evidentní. Vzápětí jsem se divil, že se tomu dotyčná diví. Z hlubin paměti mi tahle drobná příhoda vyplula na povrch poté, co jsem si poslechl níže recenzovanou kompilaci. Název Jiná hudba a podtitul Czech Experimental and Progressive Compilation jsou totiž dosti zavádějící. Většina zde nabízené hudby se totiž odehrává na pečlivě vykolíkovaných zahrádkách, do jejichž středů přitloukly cedule se slovy „jiná“, „progresivní“ a „experimentální“ již předchozí generace. A já nevím, zda bych měl potřebu tuto drobnou úvahu psát, kdyby se kompilace jmenovala jinak. Stávající název jí každopádně činí medvědí službu.

Nechtěnými korunními svědky této problematičnosti jsou zejména rockové a metalové sestavy, které přeskakují – někdy pravda kvapíkem – mezi důvěrně známými stanovišti mlhavého post rocku a doomu na jedné straně a suchých sypaček v duchu math, thrashe či HC na druhé. A cílenou nejistotu, pohybujeme-li se na vážné či nevážné rovině, jako program představili a sami řádně obnosili již Master’s Hammer. Tolik o „jiném“ a „progresivním“ bigbítu.

Jistěže se dá mezi roky vymezenými žánrovými mantinely řádit zcela svojsky, to ale větší část zde zastoupených kapel a projektů nečiní. Výjimkou jsou Ohne Stunde Minuten (další alias Eine Stunde Merzbauten), jejichž principál Radek Kopel si žánr improvizované noise music už dávno namazal na chleba a na tom krajíci se jurodivě klouže a řádí s přesvědčivostí starého pardála. Podobný přístup má i ostravská Massola, v jejímž podání dostává power free jazz zajímavý podzemní šmrnc (na dechy ostatně troubí Áda ze Zabloudil).

Samozřejmost starých pardálů bohužel místy chybí triu Masáž.  Je to zajímavá kombinace HC rytmiky s virtuózní akustickou kytarou a texty J. H. Krchovského. Dvanáct hudebních miniatur ze sbírky Nekonečný kalendář dává dohromady přibližně dvanáctiminutovou proměnlivou skladbu, jíž bohužel ubližuje poněkud zastřený zvuk, nepřesvědčivé vokály a recitace a poněkud humpolácky podané finále, k němuž Krchovského text sice svádí, o to cennější by ale bylo nepodlehnout.

Zvukově nepřesvědčivě bohužel vyznívá i úvod kompilace patřící brněnskému kvartetu Blachut, jež zajímavě využívá nehudební ruchy a akordeon. Jako jediní z osmi zastoupených umělců mě ale vrhli do žánrové nejistoty a napínavého poslechu „co se to děje a co přijde pak?“ Jejich hudba je vskutku jiná.

Dvojalbum vyšlo v nákladu pěti set kusů a v opulentním obalu hlásícím se ke kolážové DIY estetice: papíry od lepidla, rozmazaná písmena a křivé řádky šablonek… Autoři, vydavatel Josef Šetek a jeho choť Eli, si každopádně vyhráli neobyčejně nápaditě – kontaktní údaje kapel jsou při rozložení gatefoldu spojeny s mapou ukazující, že zastoupení umělci pocházejí ze všech světových stran.

Rozpis umělců a skladeb na zadní straně dělí kompilaci na Desku duchovní a Desku materiální. Každá deska má jednu Mluvící a jednu Mlčící stranu. Každá strana, lhostejno zda mluví či mlčí, hostí dvojici kapel a honosí se vlastním názvem: Blachut a Masáž jsou na Straně lyriky, Ohne Stunde Minuten a eá na Straně nespoutanosti, Mankurt a Duobetic Homunkulus na Straně kovu a Massola s Nachttante bydlí na Straně kávy. Škoda, že srovnatelnou míru nápaditosti neslyšíme z disků, které takto vynalézavý obal chrání.

Kompilace Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation je prvním, seriózně pojatým, byť ne zcela přesvědčivým počinem nového vydavatelství. Přes všechny výhrady jsem žádostiv vědět, jak se příběh Dysphoricam Audio Productions bude rozvíjet dál. Jiný titul značka zatím nevydala a na svých webových platformách ani neohlásila.

Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation
Dysphoricam Audio Productions (www.dysphoricam.cz)


Ostravská punková smršť s Horstem Fuchsem, Spinozou a klauny

Osmé bienále New Opera Days Ostrava neboli Dny nové opery Ostrava v pěti večerech přineslo celkem sedm oper – šest premiér světových a jednu evropskou.

Kardiostimulátor 268

Libanonské taneční iluze, ambientní bubnovačka a skryté signály.

Zkouška sirén – Smetiprach

O řekách, komunitách, paměti a písni

Kardiostimulátor 267

Hudba nová průmyslová, přátelské klavírní dialogy a pobyt u jezírka

Hermovo ucho – Many Many Women a Fin de Partie

Dva příklady, jak překládat marná slova do hlubokomyslné hudby.

Jen musíš cítit, že to jde z tebe

Inovativní formy umění v kulisách Jáchymova a v rukou mladých lidí.

Komponování jako darwinovský proces

Jak lze v současnosti provokovat podle Elliotta Sharpa.

Škatulka ambientu je pro mě docela úzká

Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.

Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.