- Inzerce -

Neptune: Mnozí z muzikantů dnes ani nedovedou pájet

Doba je dnes už prostě jiná, nedostatek vystřídala hojnost, nebo alespoň její iluze a tak největší problém tkví nikoli v tom, kde nástroj sehnat, ale především jaký si vybrat. Přesto se nadále najdou jedinci, kteří se odmítají smířit s konfekcí a svůj nástroj chtějí mít jaksi na míru. Tuto potřebu jim jsou připraveni splnit například custom shopy renomovaných firem, nebo přímo jednotlivý výrobci hudebních nástrojů (lutiéři, kytaráři…). Ve většině případů ale vznikají pouze drobně vylepšené verze standartních modelů, například kytar. Výjimečně si zákazník přeje zhotovit nějaký neobvyklý hybridní model a naprosté šílenosti jsou také k vidění jen velmi zřídka (jako například pětikrká kytara Ricka Nielsena z Cheap Trick).

Druhá možnost jak se vyhnout konvenčním hudebním nástrojům, ať už z  jakéhokoliv důvodu je stát se sám jejich výrobcem. Tuto možnost volí stále překvapivě mnoho umělců, velmi pravděpodobně zejména kvůli vizuálním kvalitám použitého nástroje. V mnoha případech se také jedná o  svého druhu politický postoj hudebníka. Svou hudbu i nástroje si vytváří sám. Nouzi vystřídala ctnost.

Hudební skupina Neptune vznikla jako mnoho jiných jako studentský projekt. Student sochařství Jason Sanford si během kurzu sváření vytyčil úkol vyrobit kytaru. To se mu podařilo, dostal však chuť jít dál a vyrobit takový nástroj, který by se dal naladit a na který by se dalo vyloudit dvakrát ten samý motiv. Hudební stránka začala nabývat významu nad vizuální. Tento první nástroj vybavil ještě konstruktér třinácti pražci na oktávu místo obvyklých dvanácti. Tento experiment se zcela nezdařil, podnítil ale Sanfordovo zkoumání v oblasti neobvyklých ladění a  navedl ho tak k setkání s pracemi Harryho Partche, které mu otevřely další perspektivy. Začal vyrábět další nástroje, mnohdy inspirované nějakou chybou v počáteční práci, nebo parazitními, nechtěnými zvuky. Vyrobil například čtyřtónovou pružinou harfu, ke které ho inspiroval jeho pobyt v nemocnici, kde si v zoufalství brnkal rukou na lampu napínanou dvojicí pružin.

Současný projekt Neptune tvoří Jason Sanford, který hraje především na vlastnoručně vyrobené barytonové kytary, amplifikovanou kalimbu, různou elektroniku vlastní výroby, pružiny a také zpívá; Mark Pearson, který ovládá kromě barytonové kytary i basu a střídá se se Sanfordem v  obsluhování elektronických hejblátek a bubeník Daniel Boucher, který kromě bicích hraje také na rozmanitou elektroniku a zpívá. Ve skupině Neptune ale nic není tak jako v obyčejných kapelách, takže i taková zdánlivě jasná disciplína jako zpěv může nabýt netušených rozměrů, třeba když si právě zmíněný Boucher navlékne jakousi podivnou plynovou masku s  uhlíkovým mikrofonem a vydává z ní neartikulované skřeky anebo udává rytmus tím, že se mlátí paličkou přes masku.

Hudebníci Neptune jsou radikální v tom, že kromě nástrojových zesilovačů v jejich setupu neuvidíte další konvenční zařízení, snad s výjimkou částí bicí soupravy, která je ovšem také z většiny sestavená z kusů plechu, kotoučových pil či hliníkových poklic. Kotoučové pily jsou oblíbeným materiálem Sanforda a spol, dají se využít jako činel, gong, metalofon či součást těla elektrické kytary. Sanfordovy výrobky nejsou krásné, jsou spíš bizarní, rezavé a vzbuzují dojem težkopádnosti. Těžké také skutečně jsou, dokonce záměrně. Podle Sanforda obtížnost s jakou se obsluhují jeho nástroje vnáší do živého vystoupení další kvalitu, kterou diváci ocení: “Při vystoupení opravdu pracujeme!”

Další rozměr do zvuku skupiny přináší také samo-domo elektronická zapojení, různé oscilátory a amplifikované objekty, které Sanford začal vyrábět po absolvování kurzu elektroniky. “Je to snadnější, než se zdá. Pokud se vyznáte v mapách, naučíte se vyznat i v elektrotechnických schématech”, říká. Díky za takové povzbuzení!

Nesourodá směsice metalového harašení, circuit bent elektroniky, zkreslených vokálů a ukrutných riffů barytonových kytar vytváří podivuhodný neortodoxní zvuk, ve kterém lze zaslechnou vedle obligátního industriálu a hardcore například také abstract hiphop, EBM a samozřejmě noise. Hudba i postoje Neptune jsou nekompromisní a taková jsou i  jejich vystoupení. Extatické vytí a skřípání nástrojů vytepaných pomateným šamanem z trosek starého světa.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.