- Inzerce -

Oren Ambarchi: Sagittarian Domain

Oren Ambarchi: Sagittarian Domain

Editions Mego (https://editionsmego.com)

 

To nejlepší z krautrocku ožilo v nové nahrávce Orena Ambarchiho Sagittarian Domain. Namísto dronů a své obvyklé dekonstrukce tradičního kytarového zvuku se pouští někam docela jinam a na jediném třiatřicetiminutovém tracku nám servíruje ten nejtemnější krautrock ve smrtící koncentraci. Podle informací labelu Ambarchi nahrával všechny nástroje sám v jednom z nejlepších (a nejdražších) studií v Austrálii a vše pojal trochu jako závod s časem. Album nahrál v jednom zátahu. Dost dobře si nedovedu představit, jak se cítil po jeho dokončení, album je nesnesitelně intenzivní i pro pouhého posluchače. Třicet tři minut strávených poslechem Sagittarian Domain na sluchátka je akustickým tripem par excellence. Tohle je pravá psychedelická hudba, jen možná trochu silnější než jste zvyklí. A tak není projevem slabosti sluchátka na pár minut sundat a odpočinout si. Album vás odvede do míst, kde jen silní jedinci vydrží pobývat delší dobu. Pokud bych chtěl spáchat psychickou sebevraždu, pustil bych si film Eliase Merhige Begotten a k tomu prvních dvacet sedm minut Ambarchiho nahrávky dvakrát za sebou. Ať mi nikdo neříká, že ze studia SingSing v Melbourne vyšel po dokončení nahrávky ten samý Oren Ambarchi, co do něj ráno vešel.

Ambarchi nahrál kytary, basoval na analogový syntezátor a hlavně nahrál velmi radikálně prosté a fyzické bicí, vlastně velice klasický “motorik” styl. Album je postaveno na repetici jediného riffu, jednoduchá basová figura vám za chvíli sevře mozek v železném svěráku, ale už po nějakých dvaceti minutách si budete přát, aby nikdy neskončila. Jednoduchý groove překrývají vrstvy kytarových zvuků, které znějí někdy jako kytara, někdy jako klávesy a někdy jako kytara Orena Ambarchiho. Po půl hodině nás sám Ambarchi uklidní nečekaným nástupem smyčcového kvartetu. Kdo vydržel až sem, je zachráněn. Konec dobrý, všechno dobré. Krásná, temná a silná deska.