- Inzerce -

Pan Sonic: Oksastus

Pan Sonic: Oksastus

Kvitnu (https://kvitnu.com)

 

Oksastus vychází na ukrajinském labelu Kvitnu, po třech letech od posledního alba prominentních finských elektronických umělců. Album je v podstatě živým záznamem vystoupení dua v Kyjevě v roce 2009. Tvoří jej osm skladeb o celkové stopáži přibližně 62 minut. Názvy skladeb jsou označeny pouze délkou jejich trvání.

Zvuk alba je jaksi křupavý a šustivý, nicméně pevný a přísný. Barvy zvukového spektra Pan Sonic jsou přebohaté. Surovější zvuky znějí jako prohnané přes monstrózní distortion, nebo jako úpění zavazbeného pultu. Analogové syntezátory se nevyžívají v typicky analogovém zvuku a opájení se filtrováním tam a zpátky. Celkový zvuk je stlačený, agresivní, ale ne nepříjemný, nebo snad prvoplánově zlý. Je jaksi neutrální, ve smyslu nerozlišování mezi analogem a digitálem.




Část materiálu stojí na stručných, pevných beatech, ne příliš rychlých, zhruba někde kolem 100 BPM, někdy se k lakonickému basovému bubnu přidává frenetická hihatka, tu se zjeví rušivé křupání, jakoby bouřících se přístrojů. Skladby se leckdy přesunou z tepání minimal techna do halucinogenního houkání a přísných elektrických dronů. Typický je také vyloženě cirkulárkový zvuk, například ve 5’31”, kde cirkulárka přejímá úlohu sólového nástroje a doplňuje se s pěnivým zvukem kvílícím ve výškách.

Skladba 17’28” zase začíná minutou neměnného sinusového tónu, ale během více než čtvrthodiny své stopáže se dopracuje přes techno basový riff a glitchové rytmy až k šustícímu vazbení okrášlenému modulací a v závěru až k pomalému a zlověstnému EBM. Vtipná je následující skladba 4’40”, což je jakási noisová verze triphopu v podání Pan Sonic. Závěrečná 5’41” je pak už dokonalou elektronickou rekonstrukcí rocku s beaty, basy a sólujícími nástroji, mohla by to být třeba nějaká coververze Young Gods.

Na živou nahrávku je Oksastus velmi disciplinovaná deska, občas jsou sice slyšet divoké prskance zvuků, o kterých si můžeme myslet, že vznikly jako produkt momentální situace při živém hraní, ale jinak se zvuková masa valí vpřed přesně jako plynulý proud řeči tajuplných strojů a přístrojů Pan Sonic.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.