Partitura a provedení – Marek Kopelent: Hudba z ticha

  
94

V rámci cyklu současných partitur a jejich provedení může Hudba z ticha působit až přehnaně skromně. Několikaminutová komorní skladba je příležitostí připomenout si aktuální práci Marka Kopelenta (*1932).

Jeho Hudba z ticha měla premiéru v říjnu 2018 na festivalu MusicOlomouc, podruhé se hrála v pražském kostele sv. Vavřince letos v dubnu. V obou případech bylo interpretem Trio Helix.

Vzhledem k obsahu a množství Kopelentovy celoživotní práce je vlastně až nepatřičné, když ho v „Partiturách a provedeních“ reprezentuje skladba nevelkého rozsahu. Pokud ale nejsou k dispozici současná provedení jeho velkých skladeb, nezbývá pro tuto chvíli než spokojit se s jednou z těch menších. Potěšujícím faktorem budiž už samotná skutečnost, že se tu po dlouhé době zase jednou objeví skutečný rukopis, a ne výstup z editoru.

„Trvání skladby je šest až sedm minut. Smyčcové nástroje jsou psány ve čtvrttónovém systému,“ uvádí Kopelent na  první stránce partitury Hudby z ticha. První pokyn zůstal spíše v autorském záměru, skutečná délka provedení je pouze něco málo přes pět minut – při studiu a provedení partitury tedy došlo oproti původní představě ke zřetelnému zrychlení. Proporcionální notace k tomu ostatně ponechává značný prostor i při konkrétně předepsaném tempu metronomu.

Skladba začíná v pianissimu, housle oscilují ve čtvrttónech kolem dis, přidává se viola. Úvodní frázi završí klavír vzestupnou řadou sestavenou z deseti tónů (z tradičních dvanácti chybí f a g). Klavír má kromě pokynu „dolce“ předepsány ještě „kočičí tlapky“.

Smyčce na začátku vytvořily zvukovou plochu, do které vnesl klavír kousek pohybu. V bezprostředně následující fázi ale dochází ke sblížení tří nástrojů do jednotného celku.

Housle, viola i klavír jdou ve třech časově posunutých řadách – výsledek by se dal asi nejlépe popsat jako zvlněná plocha. V této části skladby se také objevuje mezzoforte jako nejhlučnější dynamický pokyn Hudby z ticha.

Dvakrát opakovaná figura klavíru přeruší zvolna se přelévající tok skladby. Ten kromě této výjimky neopouští svůj plynulý průběh, v němž pomlky slouží spíš jako prostor pro doznívání. Housle se potom vracejí ke čtvrttónově „rozmlženému‘ dis doprovázenému vzdechem violy – ten se v průběhu Hudby z ticha ozve v několika variantách.

Hudba z ticha se v závěru vrací tam, odkud vzešla. Umlká klavír, dynamika klesá přes pianissimo až k „motýlím křídlům“ v partu violy. Poslední slovo mají housle – pokud je to možné, tak za scénou.

Kopelentova Hudba z ticha vznikla přímo pro Trio Helix hrající v obsazení housle – viola – klavír. Vedle variabilnějšího ansámblu skladatelského sdružení Konvergence je Trio Helix osobnějším a subtilnějším hudebním projektem Ondřeje Štochla – s pevným obsazením a důrazem na osobitý interpretační projev založený na souhře Štochlovy violy s houslemi Terezy Horákové. Jako třetí člen doplňovala Trio Helix klavíristka Lucie Tóth, kterou později vystřídal klavírista Egli Prifti. Co se týká samotné Hudby z ticha, Tóthová hrála olomouckou premiéru skladby, při pražské repríze už účinkoval Prifti.

Skladatel Marek Kopelent o své Hudbě z ticha sám napsal: „Mou snahou bylo vytvořit skladbu, která by svou stručností umožnila posluchači, aby při jejím poslechu nebylo bezohledně rušeno ticho akustického prostoru ani jeho vnitřní rozpoložení a zároveň aby ji sledoval se vstřícnou trpělivostí (která, možná, přináší růže…).“

Premiérové uvedení Hudby z ticha se konalo 16. října 2018 v kapli Božího těla, která je uměleckým centrem Univerzity Palackého v Olomouci. Jan Borek v recenzi festivalu MusicOlomouc charakterizoval Hudbu z ticha následujícím způsobem: „Skladbu bych popsal jako ‚scénický ambient‘ opuštěného industriálního prostoru postavený spíše na zvukových plochách a liniích než na zpěvných, tradičním způsobem uchopitelných melodiích.“

Záznam provedení Hudby z ticha v kostele sv. Vavřince 9. dubna 2019: