Letos vyšla pozoruhodná alba skupin The Spermbankers a The Mond. Ačkoli vás drtí nemilosrdný garážový rock na straně jedné, a na té druhé pak futuristický free-jazz, mají jedno společné: za obojím stojí finský konceptuální umělec, performer a hudebník usazený v Praze – Pasi Mäkelä.
Spermobankéři + psychedelic gospel punk s tím nejsyrovějším garážovým zvukem = jedna z nejupřímnějších debutových nahrávek posledních let u nás! Však také osm let zrála… Na digitálním albu a také 180g-vinylu (v limitovaném počtu) Do Unto Others… si mezinárodní úderka se sídlem v matičce měst bere na paškál (nejen) středověký fenomén velikonočního zajíčka v křesťanství, a nebere si zrovna servítky. Byť by se mohlo zdát, že si Mäkelä z křesťanství dělá srandu, nejde vůbec o explicitní výrazivo, spíše naopak. V jeho projevu je vztek, naléhavost, zklamání, ba znechucení; zároveň ale víra v návrat upřímného, nezprofanovaného křesťanství, jež by nepromlouvalo pouze skrze zajíčka a jiná zvířátka, byť seberoztomilejší. Však ony to mohou být pěkné potvory! A tak se Mäkelä s brutálně nabroušenou kytarou a vzteklounsky zastřeným hlasem, za podpory neméně rozparáděného Martina Růžičky s barytonovou kytarou (známého též z kapel Sketa fotr a dříve též Echt!) a původem holandského bubeníka Berta Nevena, obrací na onoho zajíčka s prosbou, aby nezabíjel ve jménu pomsty všechny ty, co si to zaslouží (kdo by potom poslouchal tuhle skvělou muziku? dodávám já) – Please Don´t Kill, My Bunny. V Sad Bunny Blues se zase snaží mírnit zajíčkův hněv grungeově vypjatou bengálštinou (protože mluvu v ostatních jazycích středověký zajíček nesnáší). Tady má zpěvák hlas jako struhadlo a kytarové sólo je žiletkou, přičemž se tu jako protipól roztéká varhanní měkkost v podání producenta Rona Synovitze.
A pak jsou tu další songy, jež se doslova zavrtávají pod kůži – Born of the Virgin Mary je sugestivní (a jak sám Mäkelä uvádí) ódou na ztracená evangelia, a to v sabbathovském duchu, což vytváří až opojné napětí, Raven Black Boogie je zase syrové bluesové maso á la raný Cpt. Beefheart, když u něj kytaru dřel Ry Cooder. Ovšem co mne nejvíc odrovnalo, jsou jedinečné a opravdu svojské adaptace slavných kusů z americké pokladnice blues, country, spirituálu a gospelu, ovšem s pokroucenými texty, jež posouvají sdělení vstříc současnému chápání sociálních a duchovních problémů v kontrastu s původními představami. A také s novým hudebním kabátem, přičemž pouze páteř zůstává z originálu tu více, onde méně zachovaná. Devil Took My Woman by se Skipu Jamesovi zaručeně líbil, protože brunátné kytarové vlny se tu vzdouvají jako vztek, náruživost a alkohol v bluesmanově hlavě i útrobách. Stejně náruživě jako Sváťa Karásek, jen více bluesově a psychedelicky, poté Mäkelä nabádá Řekni ďáblovi ne! Špetka gotického rocku ochucuje vzdor, zlobu a bolest zpěváka ve starém spirituálu Joshua Fit the Battle Of Joshua. Oslnivě zářivým démantem je bezesporu coververze countryového songu I Saw The Light legendárního Hanka Williamse, zatemněná apokalyptickou kytarou, a zároveň prosvětlená dronovými hammondkami. Píseň má takovou sílu, že se vyrovná Cashově pojetí I See a Darkness. Album pak vrcholí adaptací již tolikrát provařeného (chtělo by se říci) gospelu We Shall Overcome. Oproti všem ostatním trackům je tento jemnůstkou, posvěcenou zdvojenými varhanami. A přesto se neztrácí naléhavost sdělení a intenzita prožitku…
Druhý titul, na kterém se podílí Pasi Mäkelä, je úplně z jiného soudku (…střelného prachu). Digitální album (a omezeně také kazeta) tria The Mond, v pořadí třetí, nazvané v japonštině 3修正ニュートン力学, skrývá pouze instrumentální hudbu, a to na bázi futuristického jazzu, rozvolněné elektroniky a space psychedelie. Na poli tuzemské scény experimentální hudby představuje The Mond (MOND alias modifikovaná newtonovská dynamika, což je teorie navrhující modifikaci Newtonových pohybových zákonů, aby odpovídaly pozorovaným pohybům ve vesmíru?) v podstatě supertrio. Vždyť jej vedle Mäkely (kytara, varhany, perkuse) tvoří Petr Vrba, který tu kromě obligátní trubky a elektroniky hraje též na basklarinet, a Ken Ganfield s analogovým syntezátorem Serge.
Nové album obsahuje čtyři rozměrnější skladby, na jejichž excelentním zvuku se podepsal též Mäkelův parťák v labelu Meteorismo i v hudebním duu, Federsel. Úvodní Melancholy In Astrometrics je sycena šťavnatými témbry, minimalistickými sazbami kytary a basklarinetu, místy až ambientní náladou, jež postupně houstne, drsní a zvrásňuje se. Basklarinet se vzepne k free-jazzu, proud se čeří vesmírnými poryvy, trubka pak vše narušuje, coda elektronicky bublá. V Toistuva Toisto (finsky Opakované přehrávání) bují vzrušující a svobodou vzrušená improvizace s free-jazzovými bodlinami klarinetu a erupcemi perkusí. Vpád trubky se mele s kytarovým rýpáním, kytara se posléze úplně zjančí. Zhruba v půli ale nastane ztišení; osamocené zvuky bloudí, kytara hledá nějaký motiv, ale nakonec si vystačí ve zvukových dialozích a trialozích. Následuje Thirds se zkresleným zvukem, elektronickou a free-jazzovou gradací, futuristickou špínou, neidiomatickým výrazivem, drásavostí přehřátého vnímání. Ve Smoke Gets In You Eyes skutečně dým vniká do očí, a posluchač je v zajetí nemilosrdně drsné, husté a gradující zvukové změti s kytarovou rašplí, řeřavostí trubky a elektronickými výplachy, při níž by The Platters, Ray Conniff či Brian Ferry zešíleli hrůzou. Úchvatné je kytarové sólo hostujícího Federsela, které působí jako zadržovaná ejakulace…
Tak to sjedeme znova, ne?
The Spermbankers: Do Unto Others…
Drug Me Records https://www.facebook.com/drugmerecords/
The Mond: 3 修正ニュートン力学
Meteorismo Records https://meteorismo.bandcamp.com/ / Stoned To Death https://stoned-to-death.bandcamp.com/