Mezi faktory, které škodí soudobé vážné hudbě a tomu, jak je vnímána veřejností, jistě na jedno z předních míst patří forma psaní životopisů současných skladatelů. Obligátní seznam profesorů, u nichž studovali, souborů a festivalů, pro něž psali, cen, které dostali a kateder, kde zakotvili, aby se měli čím živit. K tomu nějaká citace z toho mála recenzí, kterých se dočkal, něco jako „úžasně inovativní“ (což lze do běžného jazyka přeložit jako „hm“). Nic z toho zájemci o hudbu nedá nahlédnout blíže k osobnosti skladatele a je velká pravděpodobnost, že si po přečtení jeho hudbu ani nebude mít chuť poslechnout.
Nejinak na mě zapůsobil životopis Pera Blolanda, jehož debutové CD Chamber Industrial vyšlo letos zjara na Tzadiku Johna Zorna. Odráží se zaměnitelnost „sívíčka“ v jeho hudbě? Pětice skladeb na albu ukazuje několik stylových poloh: A Drift of Swine (pro klarinet, flétnu, klavír a kontrabas) a „…walk now and then into the breath that blows coldly past…“ (pro flétnu a perkuse) jsou pevně zapuštěny do tradice západní poválečné moderny – virtuózní, ale zároveň nijak zvukově radikální, místy si hezky pohrávající se zvuky nástrojů. U kombinace flétny a bicích tak nějak automaticky naskakují orientální asociace (i když je skladatel možná neměl na mysli), ve druhém případě dojde na místy zajímavé pohrávání si se souzvuky nástrojů. V obou případech také autor usiluje o sdělování mimohudebních obsahů, příběhů a myšlenek skrze tóny. Pokud si ovšem nepřečtete jeho komentář, asi vám to může být jedno.
Další dvojice skladeb se posouvá k agresivnějšímu zvuku a akustické nástroje míchá s elektronikou. Nadpis alba zde dochází svého naplnění. Wood Machine Music (smyčcové kvarteto, klarinet, perkuse a elektronika) je studií na téma vyluzování hluku skrze klasické nástroje. Jednotlivé techniky a nápady tu již jistě byly, ale energie, s níž tady skladatel buduje stěnu hluku posouvá výsledek o třídu výše. Solis-EA (pro perkuse a elektroniku) dává větší prostor elektronickému systému produkujícímu zpětnou vazbu a zkreslení a nejsme už daleko od břehů obývaných neakademickými noiseovými divochy.
Třetí poloha a zároveň nejzajímavější místo nahrávky přichází v podobě kompozice Of Dust and Sand, napsaný pro altsaxofon a klavír osazený elektromagnety. Kladívky i magnety rozeznívané struny klavíru ve spojení s tóny i multifoniky saxofonu jsou jednoduchými základními kameny, ale jejich gradace, zklidňování, balancování na hraně mezi bzučivým skoroambientem a expresivním kvílením vytvářejí ten správný balanc mezi hudebním pohlazením a škrábáním nehtem po skle.
Takže Per Bloland určitě patří mezi skladatele, u nichž je dobré nenechat se odradit životopisem.
Per Bloland: Chamber Industrial
Tzadik (www.tzadik.com)