Jak informoval francouzský tisk, včera ve věku 89 let zemřel skladatel Pierre Henry. Po studiích kompozice u Oliviera Messiaena a Nadii Boulangerové spolu s Pierrem Schaefferem (1910-1995) ve čtyřicátých letech zkoumal v pařížském rozhlase možnosti zvukové techniky a s její pomocí objevoval hudební kvality v nehudebních zvucích světa, který je obklopoval. Takzvaná konkrétní hudba (musique concrète) působila v tehdejší době jako provokace a samoúčelná hříčka. Dnes ji ovšem vidíme jako počátek nového chápání umění pracujícího se zvukem, jehož objevy se promítly nejen ve sféře vážné a experimentální hudby, ale prosákly i do popu, kde se již samplování všelijakých ruchů stalo běžnou záležitostí. Připomeňme si Pierre Henryho jedním dokumentem.
Pierre Henry 1927-2017
Opera? Rave? OPERAVE!
Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.
Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu
Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.
Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané
Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.
Hudba jako prostředí péče
Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.
Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu
Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.
Lineární hudba Craiga Taborna
Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.
Komponování bez autora
Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.
Zvuková dobrodružství v mikrosvětech
Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.
Klávesy Miroslava Beinhauera
Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.
Tvar, který dýchá
Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.