- Inzerce -

Plastici, pozor! Gail jede

Vyprávěl se takový vtip: „Který upír je nejskromnější?“ „Přeci Gusta Fučíková, ta celý život vystačí s jedinou mrtvolou.“  Na Gail, vdovu po Franku Zappovi, tenhle fór platil jen částečně. Jedna mrtvola jí sice stačila, s tou skromností už je to ale na pováženou.

Gail Zappová je známa nejedním nesmyslným soudním sporem, při němž, jak to sama podává, „chrání odkaz svého zesnulého manžela.“ Jistě bohulibé a pochopitelné, občas ale vcelku absurdní: když se pustila do sporu s německým festivalem Zappanale, prohlásil soud, že se nejedná o krádež, ale poctu, a že by mohla poněkud zmírnit.

Konec prvního odstavce je napsán v minulém čase proto, že onen body count již neplatí. V nejnovějším Wiru se dočítám, že nyní Gail Zappová zatoužila vlastnit práva na jméno Captain Beefheart. Jakýsi smysl to dává: onu přezdívku pro zpěváka Dona Van Vlieta skutečně vymyslel Frank Zappa, když s Donem pracovali na scénáři Captain Beefheart vs the Grunt People. Film nikdy nevzniknul, zato Captain Beefheart zahájil, se sporadickou Zappovou pomocí, samostatnou, dvacet let trvající hudební kariéru, v níž dovedl rock do oblastí, kam jej dosud nikdo nenásledoval.

Dojde-li k nějakému právnímu řízení, bude to nepochybně zajímavé. Zvítězí-li paní Gail, měl by se leckdo další mít na pozoru. Například Plastic People of the Universe pojmenovaní podle Zappovy písně z druhého alba Mothers of Invention Absolutely Free.

Později dojde řada i na výrobce smetanových sýrů, pasáky jménem Willie a všechny, kdo se jmenují Bobby Brown. A že jich není málo: zpěváci, sportovci i nějaký ten finančník…










A dva bonusy:








Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.