- Inzerce -

Pozítří: Festival ošklivé hudby

Nazvat festival Festivalem ošklivé hudby je přinejmenším netradiční a riskantní (jistě, je tu hard core precedens jménem Fekal party, který ohlašuje šestnáctý ročník) a těžko se mi nevybaví článek Ludmily K. o tom, kterek si máme svůj projekt strčit do pr… (před lety vyšel tady na HV a pro pořadatele festivalů by měl být povinný). A teď (tedy pozítří od šesti večer v Domě pánů z Kunštátu) jsou nám pod nevábnou hlavičkou nabízena „čtyři hudební uskupení (všechny tvoří převážně absolventi, pedagogové i studenti JAMU): Dust in the Groove, Dunami Ensemble, SWOMP a duo Pavla Zlámala. Ve zkratce se jedná o kapely, které ve svých autorských kompozicích hojně využívají prvky soudobé hudby, minimalismu, improvizace, kloubí vážnou, experimentální, avantgardní a jazzovou hudbu. Program doplňují improvizace tanečního sdružení Filigrán a audiovizuální performance Matyáše Dlaba a Miguela Simoneta s názvem Partitura pro světlo a zvuk. Stín moje opozice. Můj stínový ministr, což je produkce vytvořená speciálně pro událost festivalu.“ 

A ten název? Na otázku, jak se bude festival jmenovat, prý jako první zareagoval saxofonista Michal Wróblewski „a jeho návrh byl všemi přítomnými hudebníky okamžitě přijat. Je nám jasné, že hudba, kterou hrajeme, je pro běžného posluchače opravdu nezvyklá. Název je ale dostatečně srozumitelný i pro příznivce jiné hudby,“ vysvětluje hlavní organizátor a leader kapely Dust in the Groove Radim Hanousek. Aha, takže tak trochu fouňovství a akademická recese. Hudba, která na festivalu zazní, snad bude těchto buketů prosta. Výlučnost pro výlučnost je totiž past a „běžný posluchač“ podobně mýtická a jasně definovaná figura jako „čtenář“ či „daňový poplatník“.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.