- Inzerce -

Radian, Howe Gelb: Radian Verses Howe Gelb

Radian, Howe Gelb: Radian Verses Howe Gelb

Radian Releases/Trost Records (https://www.radianreleases.at, https://www.trost.at)

 

Album spojuje dva protichůdné světy, vídeňské molekulární rockové trio Radian a arizonského barda Howe Gelba, který do minimálního rocku Radianu vnáší fragmenty country, případně ozvuky blues či stylu americana. Dlouhodobě tvrdím, že s country se dá jen těžko něco pokazit, je tedy pro mě navýsost zajímavé sledovat, kde se oba světy potkaly, kde se navzájem posilují, či kde na sebe naopak naráží za odpudivého skřípotu.

Na začátku je dobré poznamenat, že tvůrci sami popisují album jako desku Radianu, do jejichž materiálu Gelb vstoupil, tu s menší a tu s větší razancí. Razance vrcholí závěrečnou skladbou Moon River Henryho Manciniho s pianem a Gelbovým šeptavým projevem unaveného charmeura. Tuto skladbu beru jako bonus, který mohl na albu směle chybět.

Z celého alba je zřejmé, že hudba Radian plná pomlk a ztišených míst se přímo nabízí jako výchozí materiál pro vokalistu. Gelbův vklad je však místy zajímavý z instrumentálního hlediska, například souhra jeho piana a vibrafonu v I’m Going In je překvapivá a v jistém smyslu pikantní. Mnohdy však Gelbovo piano nebo kytara vnesou do stručného pletiva Radianu jednoduché harmonie, které na pozadí vysušených prskanců zvuku rakouského tria náhle zní jaksi banálně. Country se plnou silou projeví v The Constant Pitch and Sway, kde si užijeme jak vybrnkávaných akordů, náladou připomínajících Youngův soundtrack k filmu Mrtvý muž, tak i postidustriálních rytmů a noisových prskanců.

Ideální hudba pro nějaký moderní western, který bych docela rád viděl. V této skladbě zřejmě Radian i Gelb našli ideální rovnováhu.

Gelbův vokál ve From Birth to Mortician je podroben digitální tortuře, která ho beze zbytku spojila se zvukem kapely. Bohužel se tak neděje vždy a album staví spíše na kontrastu, který ne vždy přináší přesvědčivý výsledek. Výsledkem celého střetu dvou principů je známý fakt, že písničková forma je vždy silnější a v konfrontaci s volnou formou bude vždy měřítkem, podle kterého se bude porovnávat celek. Album tedy nakonec představuje Radian jako podivuhodnou doprovodnou kapelu melancholického country písničkáře a zní vlastně celé trochu jako soundtrack. Gelb se Radianu podřizuje spíše v první části alba, ale postupně jakoby se rovnováha vykláněla víc a víc jeho směrem. Bezpochyby se jedná o zajímavý experiment. Míru jeho vydařenosti posuďte sami.