- Inzerce -

Radiový koutek: HAARP

Na konci února rozčeřila vlny krátkovlnného éteru stanice, kterou v éteru není možné slyšet každý den. Řeč je o aljašské stanici HAARP,  jejíž účinky na sobě pocítil každý správný příznivce konspiračních teorií. Proslulý vysílač prý dokáže ovlivňovat rozmanité sféry přírodních i lidských aktivit. Nejrůznější více či méně ujetější teorie hovoří o tom, jak „haarpové vlny“ snadno ovlivní počasí kdekoli na světě, či dokonce vytváří zemětřesení, povodně a další katastrofy. Podle podobných teorií je zařízení také schopné kontrolovat lidské myšlení.

kout2.jpg

Hlavním „oficiálním“ účelem této stanice je zkoumání ionosféry a experimentování s jejím ovlivňováním. Nejstřízlivější dohady hovoří o tom, jak mohl být HAARP zapojen do systému protiraketové obrany – výkonné vysílače dokáží ovlivnit ionosféru, a způsobí zmatení navigačních systémů a radarů. Výkonné vysílače dokáží aktivovat ionosférické vrstvy, a umožnit spojení na delší vzdálenost, případně spojení zabránit.

kout3.jpg

kout4.jpg

K nelibosti konspiračních teoretiků bylo v roce 2013 kvůli úsporám celé zařízení dočasně vypnuto a začaly se dokonce objevovat zprávy o jeho úplném ukončení a rozebrání. Nakonec však HAARP přebrala University of Alaska. Ta letošní pokusy spojila s určitou mediální propagací a s objasňováním svých cílů veřejnosti. Experimenty byly ohlášeny s několikadenním předstihem a zvídaví posluchači tak měli možnost naladit své přijímače na krátkovlnné frekvence. Zařízení je napájeno vlastním generátorem, a grant o výšce 60 tisíc dolarů byl z větší části použit na financování nafty potřebné k provozu výkonného vysílače. Ačkoli úvahy o kontrole myslí a počasí jsou poněkud zcestné, rozhodně nelze HAARPu upřít vysílače o výkonech několika megawattů. Ty dokáží vyvolat i malou „polární záři“, či přesněji řečeno auroru, jak je vidět na následující fotografii poblíž aljašské Gakony:

kout5.jpg

V Evropě bylo nynější vysílání slyšet poměrně slabě kvůli nepříliš dobrým podmínkám šíření. Zvláštní modulace HAARPu vytváří pozoruhodné zvukové efekty, které s jistou dávkou fantazie mohou mít svébytnou hudební hodnotu. Elektro-experimentální potenciál proslavené stanice působivě zachycuje starší záznam amerického posluchače, který pracoval dokonce s „krystalkou“ – přijímačem, který nevyužívá žádné aktivní prvky:

Součástí únorových experimentů byly pokusy s tzv. „Luxembourg“ efektem, který byl známý posluchačům známého radia. Jde o kolísavé echo mezi několika nesynchronizovanými vysílači. Náročnější posluchači si mohou „vyhodit“ několik youtube oken současně a užít si atmosféru vzdáleně připomínající rané skladby Steva Reicha.

O nezpochybnitelné muzikální hodnotě hovoří i komentáře pod dalším videem, kde nahrávky HAARPu dostaly označení „Alien Dubstep“.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.