- Inzerce -

Richard Dawson: Nothing Important

Richard Dawson je ten nejdivnější folkový písničkář s kytarou, jakého si dovedete představit. Jeho akustická kytara je zkreslená místy do až hardrockového zvuku, místy skřípe jako přebuzené staré rádio. Má na ní nylonové struny a to vytváří v kombinaci s nakřáplým zkreslením jakýsi až „africký“ zvuk.

Humpoláckým, ale přitom rafinovaným stylem hry připomene Billa Orcutta, jisté styčné plochy najdeme v intenzitě projevu a ušlechtile primitivním stylu. Dawson dokáže však místy být i velmi ztišený a poetický.

Polovina ze čtyř skladeb na Nothing Important je zpívaná, a Dawsonův zpěv rozhodně také není tuctový. Jeho pěvecký projev drží krok s obhroublou kytarovou hrou a od vyprávěných pasáží se lehce dostane až k hulákání, během kterého záměrně ztrácí nad svým hlasem kontrolu. S dolaďováním zpívaných tónů si hlavu nedělá, to ale nahrávce neškodí, ba naopak. Hlas mu občas přeskočí, selže – zalyká se stejně jako zkreslená kytara pleská vytahanými nylonovými strunami. Hudba sama je sice zkreslená a působí na první poslech neučesaně, má ale místy až jakýsi renesanční charakter. Dawson vypráví zpívané příběhy trochu jako středověký minnesengr nebo africký griot. Příběhy to jsou leckdy temné, prošpikované bizarním a suchým anglickým humorem. To je hlavně případ nejsilnější skladby na albu, The Vile Stuff, která líčí dobrodružství a bizarní nehody několika kamarádů školního věku po výletu s lahví míchaného alkoholu. Šestnáctiminutová skladba graduje do nečekaných obrátek, ve kterých jí udržuje i prajednoduchý, ovšem dokonale funkční rytmický doprovod. Iluze dupání ve špinavé hospodě, kde Dawson pro pobavení ostatních zpívá groteskně temný příběh o chlastu, úrazech a macbooku politém petrželovou polévkou je naprosto reálná. 

Nothing Important je silná deska a byla by silná i kdyby obsahovala jenom skladbu The Vile Stuff. Dawson se od první, taktéž vynikající, desky Magic Bridge posunul směrem k větší syrovosti a živelnosti. Se zájmem čekám, s čím přijde příště.

Atmosférický videoklip ke skladbě The Vile Stuff, navíc s anglickými titulky (které opravdu budete potřebovat).

Richard Dawson: Nothing Important
Weird World (https://www.weirdworldrecordco.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.