- Inzerce -

Richard Dawson: Nothing Important

Richard Dawson je ten nejdivnější folkový písničkář s kytarou, jakého si dovedete představit. Jeho akustická kytara je zkreslená místy do až hardrockového zvuku, místy skřípe jako přebuzené staré rádio. Má na ní nylonové struny a to vytváří v kombinaci s nakřáplým zkreslením jakýsi až „africký“ zvuk.

Humpoláckým, ale přitom rafinovaným stylem hry připomene Billa Orcutta, jisté styčné plochy najdeme v intenzitě projevu a ušlechtile primitivním stylu. Dawson dokáže však místy být i velmi ztišený a poetický.

Polovina ze čtyř skladeb na Nothing Important je zpívaná, a Dawsonův zpěv rozhodně také není tuctový. Jeho pěvecký projev drží krok s obhroublou kytarovou hrou a od vyprávěných pasáží se lehce dostane až k hulákání, během kterého záměrně ztrácí nad svým hlasem kontrolu. S dolaďováním zpívaných tónů si hlavu nedělá, to ale nahrávce neškodí, ba naopak. Hlas mu občas přeskočí, selže – zalyká se stejně jako zkreslená kytara pleská vytahanými nylonovými strunami. Hudba sama je sice zkreslená a působí na první poslech neučesaně, má ale místy až jakýsi renesanční charakter. Dawson vypráví zpívané příběhy trochu jako středověký minnesengr nebo africký griot. Příběhy to jsou leckdy temné, prošpikované bizarním a suchým anglickým humorem. To je hlavně případ nejsilnější skladby na albu, The Vile Stuff, která líčí dobrodružství a bizarní nehody několika kamarádů školního věku po výletu s lahví míchaného alkoholu. Šestnáctiminutová skladba graduje do nečekaných obrátek, ve kterých jí udržuje i prajednoduchý, ovšem dokonale funkční rytmický doprovod. Iluze dupání ve špinavé hospodě, kde Dawson pro pobavení ostatních zpívá groteskně temný příběh o chlastu, úrazech a macbooku politém petrželovou polévkou je naprosto reálná. 

Nothing Important je silná deska a byla by silná i kdyby obsahovala jenom skladbu The Vile Stuff. Dawson se od první, taktéž vynikající, desky Magic Bridge posunul směrem k větší syrovosti a živelnosti. Se zájmem čekám, s čím přijde příště.

Atmosférický videoklip ke skladbě The Vile Stuff, navíc s anglickými titulky (které opravdu budete potřebovat).

Richard Dawson: Nothing Important
Weird World (https://www.weirdworldrecordco.com)


Planeta Eraserhead

Performativita hluku v lynchovském projektu Xiu Xiu.

Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.