- Inzerce -

Romanovská Tichý Hrubý

U slovenského vydavatelství Hevhetia vyšla nahrávka tří českých osobností nadžánrové hudby. Anna Romanovská Fliegerová je s houslemi doma v oblasti vážné hudby, často v rámci Orchestru Berg. Michal Hrubý se s klarinety, saxofony a píšťalami všech možných velikostí pohybuje v nespočtu konstelací jednorázových i trvanlivějších, především těch improvizačních, ale podílel se i na natočení písní skladatele Karla Reinera. Kontrabasista Petr Tichý je z trojice asi žánrově nejstabilnějším hráčem, jenž putuje v první řadě po cestě jazzu, ovšem odbočuje z ní třeba v duu se zpěvačkou Ridinou Ahmedovou.

CD otvírá skladba s hravě poetickým názvem Ach kocoure kocoure a s neméně hravě poetickou melodií klarinetu, který nastoupí po volné předehře japonské citery koto, na níž rovněž hraje Anna Romanovská. Po chvilce lehkého melodična jak z večerníčku se hudba rozpadne na „kočičí muziku“ složenou ze všelijakého skřípání a vrzání, aby se pak melodie znovu spořádaně vrátila. Kocourem, k němuž název odkazuje, je kocour Vavřinec, komiksová postavička, jejímž duchovním otcem je Zdeněk K. Slabý, a nahrávka původně vznikla pro kompilaci Jiná hudba pro Kocoura Vavřince, vydanou na značce Polí5. Následuje necelá minuta Ladění, jako by si instrumentalisté osahávali terén úryvky melodií, dříve než se pustí do skutečné hry. Nad bručivou prodlevou kontrabasu a basklarinetu pak housle ve skladbě Moře sněhu rozehrají zamyšlenou, pauzami přerušovanou melodickou linii. Tu pak převezme basklarinet a rozvede do jen lehce energičtější improvizace. To vše je proloženo několika unisono hranými refrény.

Po těchto částech, v nichž se míchá improvizace s předkomponovanými sekcemi, následují tři kousky nazvané prostě Impro I–III, které již svým názvem naznačují dominantní pracovní metodu. Ovšem i v čistě improvizační rovině si trio udržuje cit jednak pro melodické klenutí, jednak pro jakousi formální dramaturgii. Ve všech třech částech slyšíme gradace, střídání kontrastních zvukových ploch i předávání rolí mezi nástroji. Jednička se tak přelévá mezi oblaky brnkaných tónů kota a kontrabasu, nad nimiž Hrubého saxofon rozjíždí sólovou jízdu, a hutnými propletenými harmoniemi. Dvojka začne dlouhými tóny v bezmála pastorálním duchu, ale souzvuky se postupně zdivočují a budují napětí, kontrabas se zaplétá do dvojhmatů, aby pak housle vše znovu uklidnily, ale jen na chvíli, než se trojice pustí do něčeho, co zní trochu jako freejazzová parafráze Příběhu vojáka od Igora Stravinského. První minuty třetí improvizace si pro sebe zabere divoce preludující basklarinet doprovázený jen jemným pleskáním, pak na scénu nakráčí pravidelný puls basy a běhy po strunách kota začnou basklarinet jemně omotávat.

Na desce najdeme hned několik míst, u nichž je jasné (free)jazzové dědictví, ať už v rytmickém cítění nebo melodických frázích. Tato místa jsou ale zapojena do podstatně pestřejšího celku napájeného jak zkušenostmi s vážnou hudbou, tak nedoslovnými odkazy k lidové či mimoevropské hudbě.  Muzikanti se jen velmi uvážlivě pouštějí do vyluzování neobvyklých zvuků – multifoniků saxofonu, „rozladěných“ a škrábavých tónů. Uměřenost je možná nejvýstižnější charakteristika celé desky. Vyloženě příjemná místa jsou v rovnováze s divočejšími zákrutami a jedno nevytlačuje druhé ze scény (jak by snad mohl naznačovat obraz na obalu desky). Navíc je z nahrávky cítit důkladná sehranost všech tří účastníků a dobře vypěstovaný cit pro to, kdy hrát a kdy se spíše stáhnout do pozadí. 

 

Romanovská Tichý Hrubý

Hevhetia 2018 (https://www.hevhetia.sk/)