Ryoji Ikeda: Supercodex
Raster-Noton (https://www.raster-noton.net)
Závěrečné třetí album Ikedovy “datamatické” trilogie vycházející u Raster-Noton se zabývá přeměnou zvuku na data a dat na zvuk. Všežravě si vypůjčuje a zpracovává zvuky nejen ze svých dvou předchozích alb, ale i z živých vystoupení a instalací. Album obsahuje dvacet kratších kompozic nazvaných jednoduše Supercodex 1-20. Kongeniální obal alba tvoří datová textura, trochu připomínající práce Zdeňka Sýkory, v nichž už od šedesátých let objevoval možnosti počítače. Ikedova práce však nemá onu chladnou elenganci Sýkorových prací, je to nemilosrdný počítačový kvapík, který posluchači sype do uší písek mnohdy až bolestivých suchých digitálních frekvencí, vysušených až do křupava, přesto zvláštním způsobem swingujících. I drobné úlomky ticha mezi skřípáním drobných zvukových bitů mají zvláštní příchuť. Jako posluchač jsem vděčný za každou basovou frekvenci, která mi dává pocit, že teď už opravdu začala “písnička”. O písničky se samozřejmě nejedná, ale materiál na albu Supercodex prostě je specificky taneční. Suše lakonicky taneční, taneční na buněčné úrovni. Práce s vyčištěnými tóny a lechtivými frekvencemi na obou stranách slyšitelného spektra míří na nějaká neznámá místa v mozku. Připojením sluchátek se posluchač stává dalším rozhraním, do kterého se nahrává Ikedův program, o kterém nikdo neví, co má za úkol. Album nabízí intenzivní poslech, při kterém jenom doufám, že audiodata na něm zaznamenaná nepřemažou něco důležitého v mém mozku a navždy ho tak nezmění.
