Satelliti: Transister
Vlastní náklad (https://www.satelliti.org)
Italské duo Satelliti vydalo letos svou novinku Transister, na které pokračuje v cestě vytyčené na debutové desce Im Magen des Kosmos. Improvizační duo bubeníka a klávesisty využívá zvuku šedesátých a sedmdesátých let, starožitné elektroniky a melancholie elektromechanických pian spolu s moderním groovem, který zajišťuje tvrdě pracující bubeník, který si ale umí dát také pauzu, aby se mohl klávesista oddat orgiím vesmírných zvuků. Zvuk alba Transister je naprosto delikátní, směsice toho nejlepšího z krautrocku, elektrického jazzu a psychedelie. Svou hudbu popisují jako “bitches brew v klubu”, předpokládám že je řeč o tanečním klubu.
Hudba Satelliti je jistě taneční, protože je především velice rytmická a současně hypnotická, basové linky znějící, jako by byly zahrané na Moog, jsou jednoduše neodolatelné. Nad nimi perlí zkreslené Fender piano, či obstarožní FM zvuky bůhvíjak velké kolekce kláves. Miles Davis, trochu krautrockovéhu zvuku Neu či Faust, ale především zvláštní podobnost polské yassové scéně, snad díky výběru nástrojů – to jsou Satelliti. Oproti yassovým projektům ale Satelliti nezklouzavájí do free pasáží, jejich groove je nemilosrdný, pokud chtějí skladbu na chvíli uklidnit, přejdou do krautrockových psychedelických zvuků. Pokud začnou hrát jazz, může být sice zahraný na zkreslené piano, stále to bude hudba harmonická, jaksi hezká, nikdy posměšná nebo potutelně vtipná jako u některých yassových projektů. To je pro mě možná také jedinou vadou na celém albu. Na albu Transister humor a nadhled schází. Ale kdo by se staral o humor, když Satelliti vaří pekelný groove a nabízí hudební cestu časem do sedmdesátých let vyztužených navíc moderní zkušeností.
K poslechu či ke koupi například zde: https://satelliti.bandcamp.com/album/transister-2
