Sato-San To: Obludarium
Polí5 (https://www.polipet.cz)
O poznání více konceptuálně a o poznání méně jazzově zejména ve smyslu exhibice hráčských dovedností působí právě vycházející album Obludarium českého seskupení Sato-San To, které již od roku 2008 experimentuje s přesahy jazzu do žánrů taneční hudby. Kromě drum’n’bassu, jungle a hojného využití samplů, které na počátku svedlo dohromady bubeníka Tomáše Heriana a trumpetistu Oskara Töröka, se Obludarium noří do hlubin dubu, dubstepu, techna, world music a výjimečně i noisu. Výsledkem těchto vniků je agresivní, až přímočaře drsný zvuk, který vyvolává dojem, jakoby se muzikanti snažili každičký tón zbavit jakékoliv dekorativnosti a ořezat ho až na samotnou kost. Tento dojem posilují i obrázky na obalu cd představující průřezy obličeje a hlavy známé z učebnic anatomie, jež nám umožňují nakouknout pod kůži a spatřit, co všechno se pod ní skrývá.
Obludarium bylo nahráno již v obměněné sestavě, v níž stálého hosta, kontrabasistu Jaromíra Honzáka vystřídal baskytarista Jaroslav Kovařík. Trio poté rozšířil na kvartet Vojtěch Procházka, který se ujal hned kláves, syntezátoru i sampleru. Oskar Török také mnohem častěji usedne za klávesy a trumpety se chopí především jen při hře ústředních melodií. Přestože na ty je album poměrně skoupé, Törökova trubka v nich svým jemným témbrem silně vyniká, když vystupuje z ostré zvukové hradby tvořené výraznou elektronikou, údernými bicími a hutnou basou. Struktura skladeb poměrně jasně vychází z práce a manipulace se samply. Ty, jak již bylo řečeno, čerpají z mnoha žánrů, z nichž jsou vyextrahovány jako fragmenty a následně přeskupeny a vsazeny do nového kontextu. Díky tomu také album při poslechu působí spíše jako výplod jednoho vysoce všestranného drum’n’bassového producenta než jako produkt celé kapely. Právě toto stírání hranic mezi hudbou reprodukovanou a instrumentálně provedenou však nadhazuje řadu zajímavých otázek týkajících se zkostnatělých konceptů autorství a tvůrčí originality.
Jak již název úvodní skladby Dubayata napovídá, Sato-San To nás vynesou na dubové vlně, jež se nese na tepající basové lince a táhlé ústřední melodii hrané na trumpetu za hojného využité delaye vzdáleně připomínající kolaborace Billa Laswella a Toshinori Konda. Příjemně plynoucí skladbu bohužel tak trochu zazdí přechod do humpolácky rovného beatu na samotném konci skladby, který až příliš okatě předznamenává její završení. Druhá, podobně příznačně znějící skladba s názvem Monstastep se zase otevřeně přiznává k dubstepu, na nějž odkazuje typickým lámaným beatem bicích a řezavou rozvlněnou basovou linkou. Navzdory tomu, že Obludarium zní nekompromisně drsně a místy až hrozivě, našel se v něm i prostor na humor. Ten je patrný jak ze samotného názvu alba i skladeb (jako např. Karate Kid, Opice latinská a Opice čínská), tak i z ryze hudebních úletů, které člověka jednoduše přivedou k smíchu. Tím je například rytmické lidské huhlání a mečení slyšitelné na začátku a konci skladby Randevu nebo z latinské hudby vystřižený profláklý klávesový riff v tématu skladby Opice latinská.
Album může sice na kdekoho působit silně přeelektronizovaně, nicméně právě v tom spočívá jeho jedinečnost a výjimečnost v českém hudebním kontextu. Možná i díky tomu si získá pozornost posluchačů taneční elektroniky a těch, které jakákoliv zmínka o jazzu spíše odrazuje. Sato-San To se chystají pokřtít Obludarium hned dvakrát: poprvé 30. května v Paláci Akropolis po boku speciálního hosta DJ Floexe a následně 6. června v klubu Cross, kde s nimi společně vystoupí britský DJ žijící v Praze, Jon Kennedy, jenž prostřednictvím svého labelu vydal kompilaci, na níž zařadil právě skladbu Opice latinská.
