- Inzerce -

Semai / Togleraq

Zima nám ještě chvíli vydrží, slunce zůstane schované a čas lásky ne a ne přijít. Řeknu k tomu jen jednu věc – nechci rozkvetlý svět! Pro udržení této nálady se opět vydám do prostředí  undergroundových/DIY labelů neortodoxní muziky, konkrétně do distra Sky Burial, které loni vypustilo pro mě téměř nepřekonatelný výprask Massola-7MS (naše recenze zde). Další nahrávka z této sluje, splitko Semai/Togleraq z podtitulem Between Two Worlds, už vyšlo před delší dobou, přičemž docela zapadlo v přehršli nahrávek, které bojují téměř o každou sekundu pozornosti cool post-posluchače přesyceného takřka čímkoliv. Proto si ho nyní přiblížíme.

Ze strany labelu Sky Burial zaujme práce s podobou kazety v ryze DIY stylu, autenticitu umocňuje i vhodná krabička se zvlněným povrchem. Kazeta je obarvená na černo, přičemž po ní stékají červené proužky jakoby krve, nebo snad lávy? Každopádně nelze myslet v intencích stran A a B, splitko je nahrané na obou z nich, přičemž jednu zahajuje Semai, druhou Togleraq. Pro náhodného posluchače je to matoucí, celé dílo navíc na internetu dohromady nenajdete. Možná je účelem i jaksi vyselektovat prostého konzumenta, v temné mlze mezi dvěma světy totiž musíte projevit zájem i pozornost, abyste si dílo užili.

Semai původně působili jako plnohodnotná kapela, nyní se jedná již jen o one-man projekt persony vystupující pod jménem Bishop Hastur. V jediné skladbě na splitu nazvané Očištění tvoří valivé stěny sonického dehtu za temného industriálního dunění s minimem změn. Skladba se tak zvukově i hudebně rozvíjí spíše na střídání podkresů a feedbacků. Občas se stěna prohloubí do kakofonicky nepříjemných propastí, z nichž se vynořují dark ambientní opary či různá šeptání a skřípění. Pomalý rytmický podkres zůstává prakticky neměnný, třebaže chvílemi basa o něco zrychlí před industriálním bucharem, přibližně v půlce skladby pak přijde i krátká pomlka. Semai je očištění pomocí husté nálože černé páchnoucí hmoty pomalu se valící do krku a přinášející nevyhnutelné udušení. Pokud by účel znít co nejnepříjemněji, tak se vskutku dílo podařilo. Pokud by ovšem někdo od Semai na tomto splitu čekal nějaký vývoj či alespoň náznak změny atmosféry, tak bude pravděpodobně zklamán.

Togleraq je od samého počátku veden jako jednočlenný projekt, ovšem na tomto splitu hostuje ve vokálních pasážích právě i Hastur.  Hned první tóny nás ponoří do depresivně raw blackových vod, z nichž nedostaneme šanci vyplavat. Kdo má tento styl temnohudby rád, tomu se srdíčko promění v rozžhavenou briketu. Syrový zvuk kytary, bicí jen jako vzdálené dunění, palčivý vokál a prskání a šumění pásky, tady autenticitou pomalu z beden vytéká smrdutý močál. Každá skladba (nazvané Sorrow And Thoughts, Furious Cavern a Cold Sleep) má navíc vlastní poutavou a střídmou melodii, čímž se zážitek ještě zvýrazňuje. Škarohlíd samozřejmě může srovnávat s tvorbou známého českého depresivního maniaka známého jako Trist, oproti němu bychom skutečně museli považovat Togleraq za slabší odvar, ovšem já bych se do takového srovnávání nepouštěl. Depresivní black metal už dávno není záležitostí zvukové ani skladatelské originality, jde spíš o to přivézt člověka do nálady pochopení naprosté marnosti lidského bytí, což se Togleraq daří na šestsetšedesátšestku, takže nelze než vřele doporučit.

Depresivní, zasněženou náladu a jakousi temnou meditační atmosféru, to vám dají Semai a Togleraq, navíc každý projekt trochu jiným způsobem. Zkuste si schválně porovnat tuto šumící a praskající kazetu s dalším nedávno recenzovaným depresivním blackem Tardigrada (zde), který vyšel na CD. Pak už možná nebudete o smyslu pásek nikdy pochybovat!

 

Semai/Togleraq

Sky  Burial (https://skyburialproductions.blogspot.cz)

 


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.