- Inzerce -

Signe Emmeluth sólově a ve dvou duetech

Akční hra i semielektronické ponory dánsko-norské saxofonistky.

Na svém prvním sólovém albu Hi Hello I´m Signe představuje Emmeluth plejádu svých dovedností. V prvních šesti minutách se postupně rozfoukává, různě mutuje, vrní, vrže, kníká a vypískává, aby se poté přešaltovala do rytmizujících otáček a střídala rozmáchlé tahy s rychlými cuky. Tlačí i odskakuje, piskotačí i přitakává. Po třinácté minutě přejde na někdy až bezhlasné přifukování a chroptění či drnčivé bzučení a troubení. Občas se pak vrací k již použitým motivům a technikám v různých variacích. Okolo dvacáté minuty nastává mohutný vzestup a saxofon tu zní téměř jako dudy. Po dalších třech minutách celkový projev redukuje a zvolňuje tempo. Soustřeďuje se na dlouhé tóny a místy až parníkuje. Pak se začíná zakčňovat, ale už se nedostává do předchozích obrátek. Posledních cca opět šest minut už spíše dofoukává a dobzučuje a v samém závěru už jen dochrčuje a dohoukává. Čtyřiatřicetiminutová skladba dostala příznačný název Action Painting en Vogue. Skutečně to připomíná akční malbu, kde je důležitý vlastní dynamický proces, ale zároveň z něj vzniká výsledné dílo, kde jsou všechny pohyby vtisknuty do finálního obrazu.

Pod značkou Owl se vedle Signe skrývá její věrný souputník, kytarista Karl Bjorå, který je i oporou kapely Emmeluth´s Amoeba (o ní jsme psali zde). Oba umělci tu vedle svých hlavních nástrojů obsluhují také elektroniku a perkuse a Signe i flétny. Album Mille Feuille otvírá zhruba dvacetiminutová pozvolně plynoucí a zároveň těkavá skladba Upon Arrival You Forgot Why You Left, v níž jako bychom sledovali příběh o zmatenosti a ztracenosti v prostoru a čase. Zvuk klasických nástrojů se zde snoubí a prolíná s tajemnou abstraktní elektromalbou, saxofon často jen prosykává, zatímco jiskřivé prohrábnutí strun evokuje problesky vzpomínek. Následující drobnůstka On The Lookout je jakoby zklidňujícím probuzením. Poté se ovšem ozve výbušný saxofon v Let´s Crackle, který podmalovává drkotavé harašení. Minimalistický nádech má Paradigm, ale opět je tu rozbitý spodek, který se v konci naprosto roztříští do nanočástic. Počátek Dive Deeper je chvějivý až vibrující a zvuky z hejblátek postupně porůznu bublají, pulsují, radiují, což jen občas přeruší pableskový brnk či naivizující flétna. Postupně se vše s brnivým hukotem, hlubokým prodýcháváním i třaskavě noisovými praskoty řítí do hlubin a ve finále se v nich ztrácí. Coda pojmenovaná Consensus, Time To Leave je pak lehce znepokojující katarzí s již slyšenými brnky na kytaru a pohvizdováním a štěbetáním na flétnu. Velmi imaginativní opus, který probouzí posluchačovu představivost.

Odvazovou koncertní atmosféru má album Vandtårnet, které Signe natočila se svým krajanem, bubeníkem a pianistou Krestenem Osgoodem v Koncertkirken v Kodani. Tenhle prostor nabízí nádherný dozvuk kostela, který umocňuje celkovou produkci. Vše začíná mohutným nástupem saxofonu, do něhož se prolínají řinčivé a dunivé bicí. Posléze Signe přechází do kvílivé až lkavé lyrické nóty, jíž sekunduje chřestění činelů a obrubní bubnů. Kresten pak předvádí permanentní sólo, do nějž se saxofon zašroubovává, běhá po něm, prošpikovávvá ho, poskakuje či šolíchá. Pak duje o sto sedm a začíná zběsilý úprk s občasným zpomalováním a odskoky. Ve druhé části Emmeluth zpočátku prskoduje či občas jen šťouchne, na což Kresten odpovídá hlubokými údery či jen praskotem. Před druhou minutou přeskočí Osgood k pianu a hraje na něj úderně, zvonivě a sprintérsky, zatímco saxofon se touhle matérií prořezává, splývá s ní nebo ji jen komentuje. Občas běží v tandemu, jindy divoce koketují, přetlačují se či vzdouvají a vrství zvukové vlny. Saxofon někdy vříská, druhdy něžně objímá. Začasté se také harmonicky i melodicky doplňují. Před osmou minutou se Kersten vrací k bicím, vše se však pozvolna zmírňuje a saxofon má až narativní charakter. Poslední část začíná meditativněji za cinkání činělů a poťukávání. Zase se vše poznenáhlu zrychluje k úprku a Signe předvádí splašené i bojovné kokodákání, které končí náruživým dialogem a pozvolna spěje k tečce. Nádherná atmosféra a nasazení jsou oceněny bouřlivým potleskem. Tam bych býval chtěl být.

Signe Emmeluth: Hi Hello I´m Signe
Relative Pitch Records (https://www.relativepitchrecords.com)

Owl: Mille Feuille
Sofa (https://www.sofamusic.no)

Osgood / Emmeluth: Vandtårnet
Motvind Records (https://motvindrecords.com)