- Inzerce -

Škvíry & Spoje: Stanica Žilina-Záriečie; FonoKlub

Škvíry & Spoje: Stanica Žilina-Záriečie; FonoKlub

Vlastní náklad (https://skviryspoje.bandcamp.com)

 

Slovensko-český kvartet zformovaný během loňského roku zahájil ten letošní poměrně aktivně. V lednu podnikl několik vystoupení po Slovensku a ze dvou z nich bleskurychle vytvořil a skrze svůj profil na bandcampu publikoval dvě kolekce nahrávek.

Dvojjediný název v sobě připomíná také dvě samostatná dua – za Škvírami se skrývají kytarista Michal Matejka a Petr Vrba experimentující s dechovými nástroji a objekty, Spoje pak tvoří vibrafonista Dalibor Kocian a bubeník Jozef Krupa. Základním tvůrčím prostředkem výsledného kvartetu je kolektivní improvizace, v níž hráči sice uplatňují také své nemalé zkušenosti s takzvanými rozšířenými technikami hry na své nástroje, avšak při výstavbě každého svého celku se nebojí ani standardnějších stylových idiomů či například pravidelných až repetitivních rytmických struktur. Výchozí šíře zkušeností a výrazových možností společně se sehraností této čtveřice zajišťuje, že nejde v žádném případě o cestu zpět. Se vším se tu počítá jako s rovnocennými prvky jedné osobité sémantické hry, a to hry moderní a velmi zábavné.




Obě nahrávky přinášejí mnoho perfektních barevných i stylových kombinací. Krystalicky čistý vibrafon si tu rozumí s rozskřípanými souzvuky preparované elektrické kytary, někdy hráči vedou jakýsi freejazzový rozhovor ovšem téměř bez přítomnosti jazzových výrazových prostředků, jindy se komunikace zahloubá do porovnávání různých témbrových plošek a výsledkem je skoro ambientní pasáž, u níž ale stále zvažujeme, jakýmže to folklórem ze světa nebo jakým evropským skladatelem posledního půlstoletí byla inspirována. Vždy je ve správné míře přítomen řád a zvuková čistota spolu s dávkou nestability v podobě náhodných nesouher, neopakovatelných ruchů a protirytmů.

I přes neurčitost tohoto novinářského klišé si tu můžeme vzpomenout na jistou „filmovost“, která může plynout z toho, že si lze při poslechu často představovat i neviděné či neslyšené. Ať už s tím kapela počítala nebo ne, dosáhla výrazové konstelace, která nabízí zároveň individuální sledování latentních melodií, souzvuků, rytmických groovů, ale třeba také obrazů statických i pohyblivých. Škvíry & Spoje toto posluchačovo výsostné právo podporují oběma kolekcemi jako málokterá kapela. Podobně individuální potom bude také zařazování do kontextu dosud slyšené hudby. Mně osobně se v různých souvislostech vybavily některé fáze vývoje například rakouských Radian či německých Kammerflimmer Kollektief. Obě alba ale také mohou komunikovat s kontextem nějaké více iracionální psychedelie a posluchači třeba z oblasti moderního jazzu zajisté řeknou, že se jim to líbí z úplně jiných důvodů. Je to každopádně velmi živý materiál nabízející luxus mnoha možností interpretace, a tak se s ním prostě poperme každý sám. Obě nahrávky lze stáhnout za příspěvek libovolné výše, Stanica Žilina-Záriečie je tady a FonoKlub zde, a pak už si myslím vedle dalšího můžeme začít představovat, co nám asi tato kapela naservíruje po nějakém studiovém session, a těšit se na to.


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.