- Inzerce -

Sova smrti: Sova smrti

Na samém začátku bylo nenápadné prokletí v podobě malého namalovaného lístečku, kde Tomáš Mika proklel jakousi „černou známkou“ svého spoluhráče Jana Faixe ze souručenství Stratocluster neodvolatelným způsobem – symbolem Sovy smrti.

Tato fatálnost se naštěstí projevila tím nejlepším možným způsobem. Prokletí bylo naplněno vznikem „volnomyšlenkářského absolutisticky interaktivního“ spojení zvuku bendža a jeho živým procesováním do nejzazších možností.  To pak bylo prezentováno publiku při nejrůznějších příležitostech a posléze zkomprimováno a editováno do eponymního alba, kde najdeme záznamy z pražských avantgardních klubů Paliárka, Punctum a Café v lese. Při prvním poslechu mě napadlo, že to sice prvoplánově nemá žádné jasné dramaturgické řazení, ale při dalších posleších se tu jeví stále víc jakési osudové pnutí. Hned úvodní Národ sově je tedy jakousi megaoverturou, kde se daný princip odhaluje i zahaluje ve své nejelementárnější podobě. Poté následují  hlukařské „árie“. Dešifraci těchto seancí nenabízí ani úvodní Hú is hú, kde při proklatě věrném milování nepoznáme, kdo je Jeníček a kdo je Mařenka.  Pak se nabízí, zda jsou další názvy pouze slovními přesmyky nebo máme pod Iveta Bartosova někde hledat baladický příběh české popové zpěvačky, u Fernando Pessova portugalský básnický neklid, v Akira Kurosova japonskou samurajskou filosofii či klasiku klasik v případě Johanna Sovastiana. Jisté je, že zdrojový nástroj tu osciluje od folku přes doom metal a free jazz do všech dalších poloh a zmiňovaný processing ho vede chvílemi původním směrem či za další pomoci samplingu odvádí do antipodických poloh. To se děje tak i tak, aniž by to bylo vždy jednoznačné.  Vlastně by se vše dalo shrnout neologismem antiambient, protože to není uklidňující, ale výrazně znepokojující komentování nejasného povrchu.

Tento hrůzostrašno-kouzelnický projekt má ovšem i svou další ornitologickou mutaci v podobě Datla zkázy, kde původního proklínatele (upadnuvšího v tu chvíli do soukolí svého vlastního vyřazení) nahrazuje smrtícně dandyovský Ian Mikyska v potemněle rozvrznanější  lyrické poloze.  Tuto mutaci si můžete vyslechnout ze záznamu z vystoupení na festivalu Ha!wandgarda z polského Krakova na stránkách internetového labelu Signals From Arkaim. Nejen tyto podoby banjoprocessingu pak můžete zhlédnout živě 19.4. v pražském klubu Grid na velekoncertě nazvaném Noc ptactva s přívlastky, kterého se zúčastní řada hostů.

A v neposlední řadě si můžete zásadní ukázku z alba Sova smrti poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava v pondělí 8. května (a posléze v audioarchivu) vedle dalších pozoruhodností z vydavatelství Polí5.

Sova smrti: Sova smrti
Polí5 (www.polipet.cz)


Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.