- Inzerce -

Spinifex: Amphibian Ardour

Formace Spinifex (občas s různými přídomky) funguje v proměnlivých mezinárodních sestavách od roku 2006 a má svou základnu v Amsterdamu. Jakýmsi styčným důstojníkem je tu vždy německý saxofonista Tobias Klein, který je také autorem většiny repertoáru, což platí i na zatím nejnovějším opusu Amphibian Ardour, jímž se ovšem jako červená nit proplétají tradiční súfijské melodie. To není v historii Spinifex úplná novinka. Již v roce 2011 totiž po koncertování v Indii vytvořili projekt s místními hudebníky. Ovšem „styl“ Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí, tudíž je tady všechno jinak. Není to většinou klasická transpozice tradicionálů do podoby avantgardního jazzu ani avant-jazz kořeněný orientálními prvky, ale amalgam s jejich dalšími výchozími metodami, kde se mísí metal s kutálkou nebo třeba psychorock s ultrasvobodnou improvizací. Ani Kleinovy kompozice nemají nějaký jednolitý rukopis. Vedle hutné vypalovačky Bohemians Gone Extragalactic tu tak najdeme do všech stran rozevlátou skladbu Things That Occur či v případě titulní skladby přírazově valivý monolit, nad nímž se vznáší štěbety belgického trumpetisty Barta Marise a místy i amerického saxofonisty Johna Dikemana. Kapitolou samou o sobě je pak Losing One Object A Day, kde glassovsky minimalistický začátek přejde do až k tanci vyzývajícími jazz beatu, aby se vše ke konci vrátilo k původnímu motivu v geniálně rozkotané podobě. Ještě složitější strukturu-nestrukturu má Doppio Nudo Dal Niente, kde se lyrické motivy střídají s abstraktními pasážemi a klouzavou i rozdrnčenou kytarou Nizozemce Jaspera Stadhoderse, který se mimochodem u nás v poslední době představil především v žižkovském klubu Punctum v nejrůznějších sestavách od Vandermarkových Made To Break přes hardcoreovou úderku Cactus Truck až po kapelu se signifikantním názvem Polyband a 14. listopadu ho tam můžete zastihnout v triu se saxofonistou Davem Rempisem a bubeníkem Frankem Rosalym. Víceméně vyklidněnější polohu představují dvě skladby z pera portugalského basisty Goncala Almeidy, který v závěrečném tracku Icarus vzdává hold hudbě balkánského typu. I těm však dává řácký odpich v neposlední řadě německý bubeník Philipp Moser. Každopádně se na tomhle albu nenudíte.

Spinifex u nás již hráli před časem v Pardubickém Divadle 29 a letos se představí na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové hned ve dvou mutacích. Coby Spinifex Soufifex se v pátek 12. 10. v kavárně Kraft zaměří právě na mutace tradiční súfijské hudby a v bigbandové podobě Spinifex Maximus je v sobotu 13. 10. v Biu Central doplní česká dechová sekce ve složení Michal Wroblewski, Marcel Bárta (saxofony), Jiří Gernt (tuba), Richard Šanda (trombón) a na trubky Jan Přibil a Nor Didrik Ingvaldsen.

Spinifex: Amphibian Ardour

TryTone (trytone.org)

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.