- Inzerce -

Spolupráce jako jemná eroze

Spíše ubírat než přidávat. Tímto krédem se řídili i Oh No Noh, Midori Hirano a Jo David Meyer Lysne, Mezinárodní sestava muzikantů, kteří nejprve vložili své nápady do společného banku, aby z nich poté vysochali novou hudbu.

Současná doba přeje distančním hudebním spolupracím. Jednu takovou si vyzkoušeli německý hudebník Markus Rom alias Oh No Noh, v Berlíně usazená Japonka Midori Hirano a norský kytarista a elektronik Jo David Meyer Lysne. Již titul Distant Sediments trefně charakterizuje, jak spolupráce fungovala – každý muzikant nahrál své hudební nápady, tyto tři základy si pak postupně předávali všichni zúčastnění. „Cestu“ kompozice prozrazují názvy skladeb, v nichž jsou iniciály muzikantů poskládány za sebou v pořadí, jak na skladbách pracovali (MR – Markus Rom, MH – Midori Hirano, JL – Jo David Meyer Lysne). Podobně jako u pomalého ukládání sedimentů, z nichž pak vznikají nové horniny, tvořili všichni muzikanti tak, aby zůstal prostor pro kolegy, kteří na základy vrstvili své vlastní nápady.

Co konkrétně můžeme na Distant Sediment čekat? Tři instrumentální kompozice o stopáži mezi deseti a dvaceti minutami, jejichž základem je klavírní hra. Už úvodní track MHJLMR odkazuje svými vlajícími tóny k nedávno zesnulému Harordu Buddovi. I on si doslova liboval v klavírním soundu s velkým dozvukem, který tak automaticky navozuje dojem rozsáhlého prostoru. Jenže tím německo-japonsko-norské dobrodružství teprve začíná. Do základního melodicky snivého až bloudivého hraní se postupně sunou kytarové elementy, jež společně s nenápadnými field recordings dovedou druhou třetinu skladby k nečekané tenzi. To druhý track v pořadí JLMRMH pracuje po celé své trvání vedle klavíru s výrazně menším delayem i s drobnou elektronikou. Ta pak ve druhé polovině dokonce tu a tam přebírá i hlavní roli. Melodicky se jedná o „několikavětou“ dvacetiminutovku, ale základní meditativní nastavení trojice nikdy neopustí. Závěrečná MRMHJL pak zase vrací do hry dlouhý klavírní dozvuk, jemuž znovu výrazněji sekunduje kytarová hra.

Distant Sediments je album, které úspěšně lavíruje mezi zvukovou avantgardou a užitkovým „meditativním“ ambientem. Třičtvrtěhodinový vícevrstevnatý materiál se jen tak neoposlouchá, vhodný je především k večernímu nebo nočnímu soustředěnému poslechu.

Oh No Noh, Midori Hirano & Jo David Meyer Lysne: Distant Sediments
Teleskop (www.teleskopmusikproduktion.de)


Ostravská punková smršť s Horstem Fuchsem, Spinozou a klauny

Osmé bienále New Opera Days Ostrava neboli Dny nové opery Ostrava v pěti večerech přineslo celkem sedm oper – šest premiér světových a jednu evropskou.

Kardiostimulátor 268

Libanonské taneční iluze, ambientní bubnovačka a skryté signály.

Zkouška sirén – Smetiprach

O řekách, komunitách, paměti a písni

Kardiostimulátor 267

Hudba nová průmyslová, přátelské klavírní dialogy a pobyt u jezírka

Hermovo ucho – Many Many Women a Fin de Partie

Dva příklady, jak překládat marná slova do hlubokomyslné hudby.

Jen musíš cítit, že to jde z tebe

Inovativní formy umění v kulisách Jáchymova a v rukou mladých lidí.

Komponování jako darwinovský proces

Jak lze v současnosti provokovat podle Elliotta Sharpa.

Škatulka ambientu je pro mě docela úzká

Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.

Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.