- Inzerce -

Spolupráce jako jemná eroze

Spíše ubírat než přidávat. Tímto krédem se řídili i Oh No Noh, Midori Hirano a Jo David Meyer Lysne, Mezinárodní sestava muzikantů, kteří nejprve vložili své nápady do společného banku, aby z nich poté vysochali novou hudbu.

Současná doba přeje distančním hudebním spolupracím. Jednu takovou si vyzkoušeli německý hudebník Markus Rom alias Oh No Noh, v Berlíně usazená Japonka Midori Hirano a norský kytarista a elektronik Jo David Meyer Lysne. Již titul Distant Sediments trefně charakterizuje, jak spolupráce fungovala – každý muzikant nahrál své hudební nápady, tyto tři základy si pak postupně předávali všichni zúčastnění. „Cestu“ kompozice prozrazují názvy skladeb, v nichž jsou iniciály muzikantů poskládány za sebou v pořadí, jak na skladbách pracovali (MR – Markus Rom, MH – Midori Hirano, JL – Jo David Meyer Lysne). Podobně jako u pomalého ukládání sedimentů, z nichž pak vznikají nové horniny, tvořili všichni muzikanti tak, aby zůstal prostor pro kolegy, kteří na základy vrstvili své vlastní nápady.

Co konkrétně můžeme na Distant Sediment čekat? Tři instrumentální kompozice o stopáži mezi deseti a dvaceti minutami, jejichž základem je klavírní hra. Už úvodní track MHJLMR odkazuje svými vlajícími tóny k nedávno zesnulému Harordu Buddovi. I on si doslova liboval v klavírním soundu s velkým dozvukem, který tak automaticky navozuje dojem rozsáhlého prostoru. Jenže tím německo-japonsko-norské dobrodružství teprve začíná. Do základního melodicky snivého až bloudivého hraní se postupně sunou kytarové elementy, jež společně s nenápadnými field recordings dovedou druhou třetinu skladby k nečekané tenzi. To druhý track v pořadí JLMRMH pracuje po celé své trvání vedle klavíru s výrazně menším delayem i s drobnou elektronikou. Ta pak ve druhé polovině dokonce tu a tam přebírá i hlavní roli. Melodicky se jedná o „několikavětou“ dvacetiminutovku, ale základní meditativní nastavení trojice nikdy neopustí. Závěrečná MRMHJL pak zase vrací do hry dlouhý klavírní dozvuk, jemuž znovu výrazněji sekunduje kytarová hra.

Distant Sediments je album, které úspěšně lavíruje mezi zvukovou avantgardou a užitkovým „meditativním“ ambientem. Třičtvrtěhodinový vícevrstevnatý materiál se jen tak neoposlouchá, vhodný je především k večernímu nebo nočnímu soustředěnému poslechu.

Oh No Noh, Midori Hirano & Jo David Meyer Lysne: Distant Sediments
Teleskop (www.teleskopmusikproduktion.de)


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.