Thanos Chrysakis – James O’Sullivan – Jerry Wigens: Syneuma

Aural Terrains (www.auralterrains.com)

Na této nahrávce můžeme poměrně výjimečně sledovat práci řeckého experimentátora Thana Chrysakise výhradně s akustickými nástroji, především s klavírem a dále s vibrafonem a zvony. Redukci svého instrumentáře tu provedli ale i oba jeho londýnští kolegové z tria Syneuma. James O’Sullivan odložil cello a držel se pouze hry na preparovanou kytaru a Jerry Wigens si tedy místo dalšího zahušťování kytarových partů zvolil klarinety.

Společná spontánní improvizace těchto hráčů se nese v poměrně komorním meditativním duchu, přináší ale mnoho osobitých kombinací. Dvěma nejdelším kusům (první téměř sedmnáct minut a třetí přes jedenáct) dominuje zpočátku klavír pohybující se v rychlých atonálních a rytmicky nervózních frázích, ostatní nástroje mu sekundují plošnějšími strukturami, ve střední části se hudba propadá do atmosférického pianissima, z něhož v závěru vyrůstá pokaždé jinými prostředky opět silnější finále. Jinými kvalitami se vyznačují ostatní tři kratší tracky. Ve druhém se Chrysakis postupně propracovává od hutné téměř ostinátní hry uvnitř klavíru s dlouho sešlápnutým pedálem až k závěrečné hutné ploše zvonů a kolegové mu v tomto procesu jen úsporně napomáhají. Čtvrtá improvizace tu zase naopak proběhla pouze v duu Wigens – O’Sullivan a několikaminutová pasáž, v níž se spojí táhlé tóny klarinetu s přepečlivě kontrolovanou a neustále proměnlivou kytarovou vazbou patří mezi nejsilnější momenty na celé kolekci. Tříminutová coda potom stojí na podstatně tonálnější Chrysakisově hře na vibrafon, kterou ostatní nástroje disciplinovaně obohacují o ruchovější vrstvy.

Tato kolekce umí posluchače snadno okouzlit perfektními neokázalými náladami, celkovou invencí a velmi příjemným zvukovým zpracováním. Alespoň já jsem tu žádný nedostatek neobjevil.