Trever Hagen: Joe Westerlund je Vrabčí babička aneb: Co by se stalo, kdyby Frank Zappa a Anthony Braxton složili rockovou operu pro děti

  
8

Jen málokdy je člověk vystaven takovému množství imaginace a kreativity jako při poslechu Grandma Sparrow. Je mi jedno, že to zní otřepaně – slova „imaginace“ a „kreativita“ pokud možno nepoužívám, protože se mi zdají spíše prázdná než výstižná – Joeovi Westerlundovi ale v hlavě duní takový proud nápadů, že je jím mimo vší pochybnost strháván na samé hranice skutečnosti. Číst přepis rozhovoru s ním znamená nezjistit, jaké to je být v jedné místnosti s někým, kdo podvědomě odmítá hodnotit to, co se mu líhne v mysli; Joe je zkrátka jedním z těch improvizátorů, kteří svou improvizační praxi rozšířili do všech koutů svých životů.

Westerlundovo čerstvé sólové album pod značkou Grandma Sparrow je pokusem usměrnit tento každodenní proud myšlenek do jaksi organizované freak show zvuků, slov, obrazového materiálu, symbolů… a dětského sboru. Frank Zappa a Wild Man Fischer by bezpochyby souhlasně přikývli.

Projekt, jehož celý název zní Grandma Sparrow And His Incredible Piddle Tractor Band, staví na Joeově zájmu o zvukovou koláž, řízenou improvizaci, atonální vážnou hudbu, populární melodie a samozřejmě humor.

 

 

Find The Squirnkey

Joe Westerlund je známý především díky spolupráci s folkrockovým triem Megaufaun (viz článek o Gregu Davisovi) ze severokarolínského Durnhamu. Tato nebojácná skupina hudebníků a tvůrčích vizionářů skládá hold dřevní americké hudbě, jíž pasíruje psychedelickým filtrem. S Joem jsem hovořil na konci nedávného evropského turné megafaun.

 

Pigsmilk Candycane

Jakým způsobem v Grandma Sparrow spřádáš své impulzy a inspirace?

„Většina materiálu, se kterým pracuji, pochází z interních vtipů naší rodiny v době mé adolescence a ještě dřív a z interních vtipů z doby, kdy jsem jako dospělý trávil až příliš mnoho času v dodávce na turné. A protože je ten materiál tak bláznivý, můžu v jeho rámci zkoumat jakoukoli hudební cestu, která mě zrovna zajímá. Nemusím se tolik obávat o to, jak to všechno bude držet pohromadě, protože cílem tohoto projektu je zmást obecenstvo. Povedlo se mi zapojit svou posedlost kolážovými formami Anthonyho Braxtona a použít je ke zvýšení humoru a zároveň díky nim rozšířit svou představivost a v cuku letu prozkoumat některé hudební styly. V jednu chvíli během demoobdobí mi Matt White [ze Spacebomb] poradil, abych jednu písničku převedl do Tejana [výraz pro texas používaný Američany se španělskými kořeny]. Tejanská hudba není zrovna styl, ve kterém bych byl jako doma, ale je tady tak běžná, že každý má alespoň obecnou představu, o co jde. A to je příklad, jak mi tenhle projekt umožňuje mnohem více pracovat s podobnými impulzy.“

Jaké konkrétní zvuky, témbry a parametry vás v Grabdma Sparrow přitahují?

„Od té doby, co ztělesňuji více postav, hodně přemýšlím o barvě svého hlasu. Pracovali jsme taky s páskami, takže se do zvukové palety dostalo i hraní si s rychlostí přehrávání pásky. Tenhle způsob práce mi do velké míry objasnil, jak vznikly všechny ty bizarní pozdní desky Beatles. Díky množství vokálních zvuků, na které jsme přišli, jsem si uvědomil, jak silný a podvědomý vliv na mě Beatles mají. V současné době je jednou z mých nejoblíbenějších desek McCartneyho Ram. V každé písni používá jiný hlas. Někdy jsou to jiné hlasy jeho samého, jindy hlasy fiktivních postav. Když pracujete v hudebním kontextu s hlasy různých postav, nabízí se vám ke hře a přemýšlení tolik vrstev reality… Začal jsem se mnohem víc zabývat rozsahem, protože některé barvy mého hlasu se v určitých výškách mnohem hůř ovládají. A právě v těchto případech je praktické manipulovat rychlost pásky. A taky nejzábavnější!“

Jak se vám skládalo a textovalo bez spolupracovníků (Brada a Phila Cooka z Megafaun)?

„V mnoha ohledech to bylo velice osvobozující, ale tento dojem má co dělat se samotnou povahou tohoto projektu, který je založený na humoru. Ten materiál se opravdu nepodobá tomu, co dělám s Megafaun, i když na hlubší úrovni tam společné znaky určitě budou. Myslím, že když jste v kapele s dalšími autory, píšete nakonec věci jeden pro druhého, abyste viděli jejich reakci. V Grandma Sparrow jsem nemusel nikomu odpovídat, až na producenta / aranžéra Matta Whitea, se kterým už jsme toho tolik nezažili. To, že se můžu odrážet jen sám od sebe, mi občas přivodilo bezradnou chvilku, nakonec ale vždycky přišlo nějaké to zjevení… nebo alespoň občas. Tento způsob práce mě naučil naslouchat instinktům, jejich následování by pro Megafaun nemuselo být nejvhodnější. Po tvůrčí stránce jsem se tak nějak znovunalezl a tahle skutečnost tak trochu ovlivnila i to, jak vnímám svou roli v kapele.“

 

Spacebomb Records

Za nahráním, masteringem a vydáním alba stojí značka Spacebomb Records. Můžete mi přiblížit, o koho se jedná?

„Spacebomb je komunita hudebníků žijících v Richmondu ve Vancouveru, kde se nabízí vynikající univerzitní jazzový studijní program, kterým všichni prošli. Je to malá, ale nesmírně talentovaná a provázaná skupina. Zdá se, že všichni mají zájem o široké spektrum hudebních jazyků a zvídavého ducha, což z nich dělá dokonalé studiové hráče pro lidi, jako jsem já, protože snadno dokážou vše, co je třeba, a vkládají do projektu hodně ze sebe. Chápou, co je to tvůrčí proces. Poděkovat musím především Mattu Whiteovi a Treyovi Pollandovi za to, že napsali dechová a smyčcová aranžmá, která byla pro realizaci vize ztělesněné touhle deskou klíčová.“

 

Milford Graves

Poté, co Joe v roce 2005 promoval na Benningtonu, vrátil se ke svým celoživotním souputníkům, kapele DeYarmond Edison. Právě v Benningtonu se v něm probudila vášeň pro avantgardní jazz a vážnou hudbu. Bicí a teorii improvizace studoval u Milforda Gravese, jednoho z guruů jazzové hudby šedesátých let, současnou kompozici u stálic newyorského downtownu Anthonyho Colemana a Kitty Brazeltonové. Tyto akademické vlivy se odrazily v jeho práci pro Megafaun i Grandma Sparrow.

 

Jak se to, co vás naučil Milford, promítlo do Grandma Sparrow?

„Na to je těžké odpovědět. Jsem si jistý, že to tam někde je, ale patrně ani ne tak v hudbě jako v přístupu k tvorbě. Milford je jedna z nejsilnějších osobností, jaké jsem kdy poznal. On vlastně nevyučuje v tradičním slova smyslu, zkrátka vám předkládá svou vlastní zkušenost a vy ji můžete vstřebat. Jeho cílem je neustále inspirovat a být inspirován. V Grandma Sparrow mám jedinečnou šanci vyjádřit velkou část své osobnosti. Ta součást je ve mně odjakživa, až dosud ale ve společenském kontextu a ne v umění. Když nic jiného, Milford a mnoho dalších učitelů, ve mně rozdmýchali jakési sebevědomí a povzbudili mě v tom, abych si hledal svůj autentický umělecký jazyk, což je vlastně jediný možný způsob, jak někoho něco ‚naučit‘.“

Album Grandma Sparrow And His Incredible Piddle Tractor Band vychází na jaře na značce Spacebomb.

 

Překlad Petr Ferenc