Sice trochu opožděně (po osmi měsících), ale o to s větším zaujetím mohu konstatovat, že debut pražské čtveřice Tygroo je výtečné album! Škoda, že jen digitální, ale to je v tuto chvíli marginální. Titul alba – Sauti Mafuta – jsem se pokoušel přeložit pomocí google překladače a vyšel z toho zvukový olej (ze svahilštiny), což považuji za navýsost příznačné…
V prvé řadě musím vyzdvihnout vynikající zvuk (doufám, že se přece jenom někdy vtiskne do vinylu či disku, jsem holt ze staré školy), který mají na svědomí Pavel Brom z klatovského studia ExAvik (mix) a Přemysl Haas z plzeňského Studia PyHa (mastering). Moc se mi líbí cover art Veroniky Martíškové. A samotná hudba? Fúze klezmeru a balkánské říznosti s hiphopem a odkazy třeba k dubstepu a drum´n´bassu, ovšem hrána pouze na akustické nástroje, a to dechy a bicí, funguje i (zaplaťbůh) ve studiové podobě. Což nebývá až tak pravidlem. Tygroo je především koncertní kapelou; hrála v klubech a na ulicích po celé Evropě; na album sehnala peníze přes Startovač a nyní se soustřeďuje opět na živé hraní.
V úvodní instrumentálce The Death Of Gummy Bears najazzlý sound evokuje legendární Blood, Sweat & Tears v raném období, s hutnými sazbami s funkovým frázováním, umocněnými rytmizující tubou; práce s dynamikou a šťavnatá saxofonová sóla jsou samozřejmostí. To je totiž největší předností této kapely – lehkost, s jakou proměňuje a ozvláštňuje hudební tok, aniž by polevovala v nasazení a opakovala se. Jistá monotónnost podobně zaměřených souborů je až pověstná, a kdyby z nich nestříkala energie, byla by to v podstatě nuda, ale v případě Tygroo nejde pouze o energii. Propracovanost skladeb skrze neustálé hnětení kompozičního těsta je nevšední, a přitom v nich kapela dosahuje až power-jazzové údernosti. Ve strhující svižnůstce Lobotomy smíchala New Orleans s Balkánem a Oděsou, a ještě si do toho zarapovala. V česko-anglicky zpívané a posléze německy rapované I Am the Owner zazní nejen klezmer, ale i židovský lament, to vše umocněno klarinetem; dojde též na balkánsky minimalistické fráze, jež se zařezávají do uší. Po instrumentálce Balkan Blues Box, kde se saxofony (tenor a alt) umně proplétají, přijde instrumentální power-jazz až jaderné energie – Tygroov problém s žiletkovým frázováním i lyrickými nadechnutími k roztančenosti. Ozve se i cosi jako pohřební dechovka. Třešničkami na tomto dortě jsou vyostřené sólo altky a závěrečná erupce bicích. V kompozici Hadi v letadle si můžete vychutnat nejen power-jazz s balkánskou chutí a arabským kořením, nýbrž i bizarní industriální zvuky, hardbopovou jízdu tenorsaxu a rap v češtině, ústící do hystericky variovaného sloganu Jsou všudééé.. Album vrcholí instrumentálkou Pytlíkův Ferda a Ferdův Pytlík, v níž se blýskne naplno akordeon; společně s klarinetem mísí klezmer se swingem a poté i s hospodskou odrhovačkou. Poté se to zlomí do rockových riffů a ve vytrvale proměnlivém proudu se střídají v sólech oba saxy. Kapela nenechá vydechnout. A posluchač ani nechce…
Tygroo: Sauti Mafuta
(https://tygroo.bandcamp.com/releases)
