Abychom vyvážili neustálé hledání pomíjivých novinek a krátkodechých senzací, obraťme se tento víkend ke starým mistrům. Kanadský klavírista Glenn Gould (1932–1982) byl velkým fanouškem nahrávacích technologií a nakonec zcela opustil koncertní sály (10. dubna tomu bude právě padesát let, co hrál veřejně naposledy), aby mohl mít ve studiu naprostou kontrolu nad výsledkem. Tento dokument ukazuje Gouldovu práci na Bachově Anglické suitě.
A pro opravdové fajnšmekry pětihodinový záznam (pouze zvukový) Goulda nahrávajícího Brahmsovy balady, včetně komunikace se zvukařem a podobně.
Gouldovo nadšení pro studiovou práci jej dovedlo i k vytvoření několika rozhlasových dokumentů, či textově zvukových koláží. Jednou z nich je The Idea of North
Specifický projev Glenna Goulda, k němuž patřilo i prozpěvování během hry, inspiroval jiného Kanaďana, Johna Oswalda k tvůrčí poctě. Její detailní popis si laskavě prostudujte pod videem.
A dost bylo Goulda. Nyní jedno tanečně filmové pojetí minimalismu
A po týdnu další pedagogický pokus, tentokrát z roku 1969
Na první pohled vtipné a kreativní shrnutí historie nahrávacího průmyslu. Na konci nenápadné pošťouchnutí, že jde ve skutečnosti o reklamu Mezinárodní federace hudebního průmyslu, jejímž hlavním cílem je takzvaný boj proti pirátství.
A zde jeden koncert Nicka Cavea (dnes už také starého mistra), hodný shlédnutí krom jiného pro zaslouženou pozornost, již kamera věnuje divému muži Warrenu Ellisovi. Jeho housle zahanbí kdejakého metalového honikrka.
A na závěr elektronické mňoukadlo, abychom přeci jen dali něco nového.
