Ukázky hudby, která nepostojí ani neposedí, ale je pořád na cestě někam dál.
K provádění hudby se člověk většinou chce v klidu posadit nebo postavit. Jsou tu ale skladby, ba celé žánry, které počítají s více či méně koordinovaným pohybem. A na ně se dnes podíváme. A začneme době přiměřeně, náladou blížících se Vánoc. Za pochodu se odehrává skladba Phila Klinea, jenž založil v roce 1992 v New Yorku tradici „ambientního koledování“. Stovkám lidí vybavených přenosnými přehrávači rozdá kazety a CD s jednotlivými stopami své skladby Unsilent Night a vyšle je na procházku předvánočním městem.
Tři čtvrtě hodiny trvá procházka, kterou v následujícím filmu absolvuje Adama ‘Kanké’ Sanou, hudebník z Burkiny Faso. A při tom zpívá o zdejších lovcích.
Hudba prováděná za pochodu se nepřekvapivě často pojí s armádou, ať již jde o koordinaci pohybů, nebo zastrašení nepřítele rámusem.
Popěvky určené k tréninkovým pochodům a poklusům se vyvinuly ve svébytný žánr, v němž se soutěží a jehož nahrávky se také prodávají.
A pokud už lidé něco dělají, určitě se v tom začnou poměřovat a lámat rekordy. Takže nejrychlejší míle odpochodovaná hrající dechovkou už je v Guinessově knize rekordů
A v Japonsku dodají trochu tanečků.
Pochodovat netřeba jen s trumpetami a bubny. Do pochodu lze hrát i na kutilsky zbastlená elektronická kvíkátka.