Nejen sitáry a bollywoodské filmové hity…
Minulý víkend připomněla audia na víkend Vlastimila Marka a jeho podíl na vnášení podnětů z mimoevropské hudby do zdejšího rocku či improvizace. Dnes se podíváme na proudění opačným směrem a naším cílem bude Indie. Ta již v průběhu 20. století začala plnit funkci rezervoáru, z něhož se napájeli západní skladatelé, jazzmani, psychedeličtí rockeři i producenti elektronické taneční hudby. Zároveň ale britská kolonizace přinesla do Indie leccos z hudební kultury Evropy a indičtí hudebníci tyto vlivy propojili s vlastními tradicemi, ať šlo o housle, harmonium nebo saxofon. Dnes se ovšem nebudeme tolik věnovat historii, podíváme se spíše na současnou „jinou hudbu“.
Ale na úvod přeci jen jedno ohlédnutí do minulosti. V roce 1982 vydal Charanjit Singh, jinak profesionální studiový hráč bollywoodského filmového průmyslu, album Synthesizing: Ten Ragas to a Disco Beat. To je postaveno na třech tehdy poměrně čerstvých strojích firmy Roland: syntezátoru Jupiter-8, bicímu automatu TR-808 a generátoru basových linek TB-303. Jak název napovídá, s těmito nástroji nahrál Singh deset skladeb vždy v jedné z rág, tedy zjednodušeně řečeno stupnic indické hudby. Zvuk nahrávky tak trochu předznamenal acid house, a když deska vyšla v reedici roku 2010, vyvolala nemalou odezvu. Singh poté několik let hrál tuto hudbu i naživo, jak ukazuje i tento záznam z rozhlasového studia.
A teď již blíže k současnosti. U disca zůstaneme, byť tedy spíše jen v názvu. Pod jménem Disco Puppet se skrývá Shoumik Biswas, který kombinuje akustické nástroje, elektroniku a smyčky do hravého DIY písničkářství.
Vajravarah je buddhistické božstvo zobrazované nejčastěji jako rudá žena tančící nad lidskou mrtvolou. Což je v jistých žánrech dobrý předpoklad pro název kapely.
Kartik Mishra, jenž stojí za projektem Colorblind, svou ambientně-postrockovou hudbu rád doplňuje sestřihy filmové klasiky. Zde Tarkovského Notalgia.
Na rozdíl třeba od Japonska nebo Korey se v Indii nikdy příliš neujala západní kompozice. Slavný sitárista Ravi Šankar sice pár orchestrálních děl stvořil, jde ale spíše o kuriozitky. Několik příkladů mezi současníky však přeci jen nalezneme. Skladatelka Priti Paintal propojuje indické tradice se západními vlivy, ať již klasickými či jazzovými.
Dokument o ní a jejím ansámblu Shiva Nova
Skladatel Naresh Sohal napsal mimo jiné několik kompozic pro foukací harmoniku.
Přibližně před rokem, když se svět začal uzavírat, složil bombajský rodák Sandeep Bhagwati sérii kompozic Circular Thinking, které umožňují různé způsoby interpretace. Zde trojkytarový kánon.
A po kytarovém triu ještě trubkový duet od téhož autora.
Duo Sulk Station se pohybuje mezi minimalistickou elektronikou a extatickým popem. Zde se spojili s tanečním kolektivem, rovněž z Indie, The Storm Factory
Chaotické beaty produkuje Murane Athma spojený s bombajským týmem Jwala Collective
Že indický noise nezůstává nic dlužen třeba tomu japonskému, dokazuje JESSOP&CO.
A na závěr z říše nehudebních zvuků: Nízkofrekvenční elektromagnetické nahrávky metra v Dilí: