- Inzerce -

Videa na víkend – les smyčců

Smyčcový orchestr jako uklidňující i bouřící zvukový materiál pro čas očekávání Slunovratu.

V této roční době obvykle bojuji s tím, čím čelit všudypřítomnému hudebnímu smogu, jež má údajně „navodit atmosféru“. Ano, atmosféra může být fajn, dokonce nemám v principu nic proti atmosféře lehce zasněné a nostalgické. Ovšem pokud k jejímu tvoření slouží všudypřítomné rolničky a unylé melodie o krásách zimy, žádá si mé ucho nějakou alternativu. Po krátkém zamyšlení jsem došel k názoru, že ideálním zvukem, chci-li dosáhnout příjemné atmosféry, je smyčcový orchestr. Taková zvuková kombinace může působit vyloženě konejšivě, ale zároveň se proměnit v něco zajímavějšího. Tato videa tak budou věnována zcela subjektivní zálibě ve smyčcové instrumentaci, jen občas okořeněné jiným témbrem.

A začněme na patřičně produchovnělou notu vousatého pobaltského minimalismu. V Cantus in memoriam Benjamin Britten nechá Arvo Pärt hrát smyčce jen stupnici a moll a příslušný akord a stačí to.

A tentýž skladatel nás upomíná, abychom pospíchali pomalu, čiliž Festina lente

A (post) minimalismus tentokrát zaoceánský. Julia Wolfe se ke skladbě Cruel Sister inspirovala stejnojmennou anglickou baladou o sesterské žárlivosti, jaksepatří krutou.

Trochu zpět do minulosti (do roku 1944) a k moři u břehů Walesu se posuňme v Sea Sketches od Grace Williams.

O Vánocích se také tradičně věští (viz K. J. Erben). A o věštbách zpívá pila doprovázená čtvrttónově rozladěnými a přesto romantickými smyčci ve skladbě Michaela A. Levinea Divination by Mirrors

Dánský skladatel Hans Abrahamsen spojil kolektivní smyčce se sólovými houslemi a klavírem

A něco razantnějšího, jak si na smyčcích vyzkoušel Doron Sadja…

…a Helmut Lachenmann

Jménem Zipangu se v dobách Marca Pola údajně označovalo Japonsko. Claude Vivier toto jméno dal svému dílu pro třináct smyčců.

A když jsme měli dvě sestry, dáme si i tři, tentokrát bez krutého příběhu v pozadí. Tři sestry podle autorky, Anny Clyne, odkazují ke třem hvězdám v opasku souhvězdí Orion. Smyčce tentokrát dělají doprovod sólové mandolíně, která je vybičována k virtuózním výkonům.


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.