Místo pomíjivých modernistických experimentů se tentokrát odskočíme do doby, kdy se z renesance rodilo baroko, k jednomu velmi vlivnému skladateli a hudebnímu psavci.
Není to sice v oficiálním záběru našeho časopisu, ale i milovníci experimentů, progresivisté a zvukoví opovážlivci si mohou dopřát něco starého a jednoduše hezkého. Navíc k tomu máme berličku v podobě dvojitého výročí. V tento den před čtyřmi sty čtyřiceti devíti lety se (pravděpodobně) narodil a před třemi sty devadesáti devíti lety zemřel Michael Praetorius, německý skladatel a hudební teoretik. Mnohé jeho skladby jsou dodnes nadmíru populární, asi i díky melodické invenci, občas snad i jednoduchosti, a kromě vypilovaných profesionálních provedení lákají k pouličnímu šumaření a domácím pokusům. Dopřejme si pár ukázek.
Zde multikulturní verze s indickým šruti boxem a africkým djembe.
Co si člověk neudělá sám…
Následující skladba je sice pro varhany, ale kameramana více zajímaly bicí nástroje.
A abychom se přeci jen trochu dotkli dneška, dejme si jedny variace na Praetoria od australského skladatele Jamese Curnowa.