První jarní den máme za sebou, podívejme se proto tento víkend na skladbu, která se ve vážné hudbě vítáním jara proslavila nejvíce. Ano, řeč je o Svěcení jara, baletní hudbě Igora Stravinského z roku 1913.
Je celkem notoricky znám, že při své premiéře způsobil balet celkem pozdvižení, jak hudbou, tak choreografií i námětem, který zahrnuje obětování mladé dívky, jež se utančí k smrti, aby své vesnici zajistila přízeň přírodních sil v nadcházejícím roce. Právě divoké rytmy, pohanská energie a napětí ale zároveň z díla učinily jednu z nejhranějších položek hudby 20. století. Za více než sto let od své premiéry už Svěcení jara inspirovalo řadu choreografů i hudebníků. Podívejme se tedy na pár verzí.
Rekonstrukce originální choreografie Vaslava Nižinského
Poněkud spartakiádní ztvárnění Maurice Béjarta z roku 1970
A pro srovnání verze choreografky Piny Bausch.
Nejen taneční, ale také hudební složka Svěcení zlákala nejednoho muzikanta k předělávce.
Zde jedna hlukovější verze (originál začne být rozpoznatelný asi po čtyřech minutách):
Redukce pro čtyři klavíry
Do jazzu parituru přetavilo trio The Bad Plus
A na závěr pravěk. Možná největší množství diváků se totiž seznámilo se Stravinského hudbou skrze disneyovský animovaný film Fantasia, jehož jedna část spojila Igorovu hudbu s příběhem vzniku života na Zemi a s dinosaury, včetně souboje tyranosaura se stegosaurem, který později režisér Karel Zeman zopakoval ve své Cestě do pravěku. Dobový kritik o Stravinského hudbě napsal, že jde o dokonalý doprovod ke kreslenému filmu. Informace o skladatelově reakci na animák se různí. Podle vlastního pozdějšího vyjádření to byla hrůza, podle jiných svědectví byl původně spokojen.
