V knížce, o níž se na HIS Voice zanedlouho dočtete, je soudobým skladatelům položena otázka: „Jak řešíte problém taneční věty v cyklických formách?“ Tato otázka mě dovedla k zamyšlení nad tím, kolik skladatelů dnes řeší útvar, jemuž by bylo možné říkat taneční věta, a jak to je vůbec se vztahem taneční a vážné hudby dnes. Kdysi montoval Mozart do svých symfonií menuety, Dvořák furianty, Stravinskij to zkusil s ragtimem i swingem. A taneční hudba současná, elektronická, dusající?
Jedním z dnes již klasických kusů převádějících energii tanečního klubu do vážnohudebního obsazení je Trance Michaela Gordona z roku 1995.
Britský producent Actress se spojil s London Contemporary Orchestra na své letošní desce LAGEOS.
Někdy se orchestry pokouší přenést strojovost elektronické taneční hudby do živého hraní. Soubor Zeitkratzer tak po svém natočil hudbu Terre Thaemlitze.
A Alarm Will Sound Aphexe Twina.
Někdy vzájemné ovlivňování klasiky s tanečnem navazuje na pochybnou tradici rockerů dopřávajících si opulentní les smyčců za zády pro zvýšení uměleckého dojmu. S orchestrem tak spojil síly i Carl Craig, jedno z hlavních jmen detroitského techna.
A stejnému pokušení podlehl další techno-otec Derrick May.
i Jeff Mills.
Jazz přinesl do orchestru saxofony, taneční hudba gramofony. Před několika lety mělo i pražské publikum díky orchestru Berg možnost slyšet Koncert pro gramofony a orchestr od Gabriela Prokofieva.
Vnuk slavného ruského skladatele ovšem není jediný, koho napadlo spojit orchestr s virtuózním gramofonistou. Sama pro sebe takové dílo napsala Shiva Feshareki.
A orchestr s více gramofonisty…
A spousta gramofonistů místo orchestru.