- Inzerce -

Videa na víkend – vzhůru do koncertního sálu…

…za esenciálními změnami hudby 20. století v podání Ostravské bandy nebo na vesmírnou operu.

Je to tady, živé kulturní zážitky se vracejí do sféry možného. Obnáší to všelijaká ta opatření a také jistou dávku optimistického náhledu, že se věci již nezačnou zhoršovat. Ale užijme si to. A hned se nám tu sešly dvě události, které si optimismus zaslouží.

V pondělí v pražském sále DOX+ vystoupí Ostravská banda s dirigentem Petrem Kotíkem a několika hosty, aby provedla pětici děl vystihujících, co se v západní vážné hudbě přihodilo v polovině 20. století, kdy nastal definitivní odklon části tvůrců od romantické tradice komponování. Tři z nich, které tu vybírám jako ochutnávku, znějí při každém provedení odlišně, takže se v pondělí dočkáte zážitku více či méně odlišného. Více informací najdete zde.

Klavírní koncert Johna Cage sestává z třiašedesáti stran, z nichž lze vytvořit různé kombinace pro různá obsazení, navíc ve spojení s několika dalšími Cageovými díly (více se poučte tu). Zde tedy jedno z možných řešení.

Paper piece (1960) Bena Pattersona vznikl údajně jako důsledek zklamání ze skladby Kontakte Karlheinze Stockhausena. Patterson měl pocit, že „musí být možné vytvořit dílo takové akustické komplexnosti, aniž byste před tím museli třicet let studovat klavír, housle nebo cokoliv jiného.“ A jako zdroj zvukové pestrosti jej napadl materiál z nejprostších a nejdostupnějších, tedy papír. Partitura specifikuje množství papíru a operace s ním prováděné, provedení však ve výsledku většinou připomíná školní třídu, či úřad, v nichž zavládla anarchie.

„Držet velmi dlouhou dobu,“ je instrukce, kterou ve spojení s dvojzvukem h – fis dává La Monte Young ve své Composition 1960 #7. Co si z toho který interpret vezme, je na jejich představivosti, byť směr k meditativním prodlevám je předpokládatelný.

Dnes má v Bayerische Staatsoper v Mnichově premiéru nová opera Miroslava Srnky a libretisty Toma Hollowaye nazvaná Singularity. Vesmír, mikročipy a umělá inteligence, střet analogového s digitálním, to vše můžeme očekávat. V pondělí se bude repríza přenášet po streamu a záznam by pak měl být měsíc k dispozici na webu. (Více zde)

Zde se můžete navnadit krátkým mixem ukázek a autorských komentářů.


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.