Nová syntéza black metalu a dungeon synthu z dílny Vyšehradu svým ponorem do hlubin odhaluje kouzla přírodního romantismu.
Black metal do svého vínku přijal jak satanskou destrukci a nihilismus městských gangů, tak i rozjímavý romantismus fascinovaný přírodou, archaismy a folklórem. Pražský jednočlenný projekt Vyšehrad se vydal rozvíjet onu druhou stezku, přičemž tak činí v experimentech s ambientem a dungeon synthem, v nichž nezapře svou inspiraci simplicistní melancholií průkopnické kapely Burzum. Na nové desce .:tunely / tunnels:. pak zkoumá především to chtonické, podzemní a původní. Archaismus je však patrný i z procesu hudební produkce – většina stop zde byla nahrána bez použití počítače na magnetofonové pásky, z nichž byla poté hudba zanesena přímo Vyšehradem na třiapůlpalcové diskety. Ani ostatní zájemci o fyzický nosič nepřijdou o svou dávku antikvářství – album vyšlo i u Nomad Sky Diaries na kazetě, jež ostatně posloužila i k této recenzi.
Tunely staví především na syrových přebuzených kytarách. Ty odráží Vikernesův styl před i po vězení, nesklouznou však k jeho excesivní repetetivnosti. Dokážou si navíc pohrát i s psychedelií vlastní Pornography od The Cure (Strach) a s jedovatějšími melodiemi, jež se místy nebojí ani kakofonií á la Blut aus Nord (viz Do hlubin země a Ozvěny mámivého volání). Práce s bubny následuje Burzum maximálně v upřednostňování středního tempa, daleko více ale sází na výplňové kotle, jež skladbám dodávají spád i jistou živost. Vokály se drží standardního zastřeného skřeku, jenž jen občas umožní rozpoznat textové významy. Základní nástroje černého kovu se v některých kompozicích kombinují se syntetickými prvky, ať už to jsou analogy typu berlínské školy (viz Hostina krále pod horou (a jeho píseň smutku) či Prastarou štolou), při nichž lze pomyslet na Vikernesovu Tomhet či Han Som Reiste, nebo pouhé bublavé šelesty, které ve Sloupu světla uprostřed šachty spolu s volnější zrnitou kytarou bez perkusí odkazují pro změnu na Gebrechlichkeit. Elektronika se však může od metalu zcela oprostit a vytvářet nezávislá (dungeon) synthová intermezza, z nichž vyčnívají rázné perkuse a ostré 8-bitové signály (Světélkující kameny, Pulzující skála).
Součástí desky jsou i čtyři coververze zamýšlené jako pocta romantickým (pra)počátkům black metalu i dungeon synthu a snaha vyjádřit jejich esenci. Zřejmě nejpřekvapivější je první z nich, drásavá raw blackmetalová adaptace Jarního tání od Brontosaurů. Ačkoli klusavé riffování originálu vybízí k aranži v heroickém stylu alba Thousands Swords od Graveland, Vyšehrad zvolil hutně zkreslená tremola doplněná punkovějším leadem, která i tak mají patřičný výpravný étos. Dále jsou tu interpretována klasická díla Burzum. Zatímco otupěle zastřená produkce Lost Wisdom s přidanými drony působí v celkově řezavějším mixu alba trochu nepatřičně, 8-bitová verze Die Liebe Nerpus a masivní Erblicket die Töchter des Firmaments s bubny více utopenými v kytarovém fuzzu a s hlasitější basou již se zvukem zbytku krásně ladí.
I přes zdejší časté zmiňování klasika druhé vlny nelze .:tunely / tunnels:. považovat za pouhé epigonství. K black metalu i atmosférické elektronice přistupuje Vyšehrad na albu s originalitou, která si ale stále uchovává romantickou tesknost toužící po divočině a kouzlu minulých časů. Toto vyznění je přitom uchováváno (rovněž vlivem dobře vybraných coververzí) od začátku do konce desky. I díky tomu se jedná o ideální poslech pro zimní chvíle „dosebesestoupení“.
Vyšehrad: .:tunely / tunnels:.
Nomad Sky Diaries (https://nomadskydiaries-skyburial.bandcamp.com/)