Ypotryll: Solar Tongues
Sangoplasmo Records (www.sangoplasmo.com)
Za jménem mytologického velbloudokozokance s hadím ocasem a obřím penisem se skrývá brooklynský projekt mířící do poklidnějších a melancholičtějších vod experimentální hudby. Slovo “skrývá” je skutečně na místě, neboť dohledat o něm na internetu nějaké informace mezi tunami fanzinových webů o kryptozoologii, mytologii a new age je práce vpravdě odrazující. Posluchač se zjevně nemá zabývat jinými věcmi než hudbou samotnou a grafickým designem Lubomira Grzelaka, hlavy polského vydavatelství Sangoplasmo. Na serveru Discogs je kazeta Solar Tongues zatím uvedena jako jediná položka v Ypotryllově diskografii, jedna z mála dalších informací se nachází na webu amerického kazetového labelu Mineraltapes, že i tam se brzy objeví další stopa tohoto tvora.
Dvě kratší skladby (necelých čtrnáct a deset minut), které se na této kazetě nacházejí, byly nahrány živě s pomocí hlasu, analogového syntezátoru a efektů, z nichž dominantní je především zasněné echo. V něm se v první kompozici Sún začnou prolínat nenuceně prozpěvované linky s duněním evokujícím rozlehlý prostor poněkud industriálního charakteru. Do něho po chvíli vstoupí zvonivá syntezátorová plocha jako paprsek denního světla a toto vše se dále ve skladbě líně převaluje směrem k pozitivnějšímu závěru, který již není obtěžkán temnotou.
Oblíbené spojování analogově generovaného zvuku opatřeného echem s estetikou starších sci-fi filmů zde asi bude hrát také svou roli. Tyto tendence v pojmenováních celé kazety i první skladby zdůrazní totiž druhá kompozice, jejíž název Malacandra odkazuje zřejmě k průkopnické vědecko-fantastické románové Vesmírné trilogii C.S. Lewise, napsané ještě před jeho opěvovanými Letopisy Narnie. Zvukově pak nabízí vzdalující se pohled začínající nízko nad povrchem obydlené planety, pokračující v hluku oběžné dráhy a za celkovou pointu – zmizení v pustině univerza – lze možná pokládat i cca čtyřminutové “ticho” na zbývající pásce.
Zastřeným zvukem i volbou média specifického charakteru Ypotryll zjevně odmítá sledovat současné standardy studiové práce a masteringu, “co musí řvát”. Limitovanou edicí osmačtyřiceti kusů kazet pak dává najevo, že neloví fanoušky na počet, ale vyžaduje osobnější přístup od skutečných zájemců. Proti jeho práci pak nelze říci ani půl špatného slova.
