Tyto Zápisky pořizuji dva dny po ničivé vichřici. V lese leží spousta smetených stromů a povalují se chuchvalce jmelí. Žena vyzdobí naše bydlo, já mohu dobývat snadněji dřevo na topení. Chodím bez sekyry či pily, respektive jezdím s kolečkem, do kterého nakládám úlomky, špalky, třísky, větve, kořeny a další zbytky, jež zůstávají po řádění přírodních živlů či práci dřevorubců. Vím, kde leží hranice, za kterou by byl můj sběr považován za lesní pych. Troufám si tvrdit, že čistím les podobně jako některé houby a bakterie.
Následně pak dřevo doma řežu, sekám, lámu, rvu, suším, aby mohlo sloužit jako topivo. A poslouchám všechny ty jedinečné zvuky a představuji si, jak z nich vytvářím hudbu. Jen tak v hlavě. Až ke konečnému zvukovému útvaru. Nevlastním bohužel všechny potřebné technické náležitosti, abych mohl tyto představy doopravdy realizovat, ale mohu si pustit hudbu, jež vznikla ze dřeva či s ním byla v těsném sepětí.
V prvé řadě je to Music for Pieces of Wood minimalisty Stevea Reicha. Poprvé jsem ji slyšel díky elpíčku maďarského souboru Amadinda Percussion Group, které jsem zakoupil v Maďarské kultuře (blahé paměti) na Národní třídě v roce 1990. Dřevo je zde jediným zdrojem zvuku, tím nejpřirozenějším a patrně i nejstarším v historii hudby. Musel jsem ale dozrát věkem a sumou poslechů, abych mohl naplno ocenit skladatelovu touhu tvořit hudbu s těmi nejjednoduššími nástroji. Absolutní protipól nabubřelosti.
Toto čistoskvoucí minimalistické dílko provedla spousta souborů po celém světě. Například brooklynská parta Sō Percussion. Tento soubor se zhusta soustřeďuje na neobvyklé bicí nástroje, včetně těch dřevěných. Zkuste se do obou ukázek ponořit a budete překvapeni, jak bohatě a zároveň rozdílně, může znít Reichova obyčejná Hudba pro kousky dřeva.
Tentýž newyorský soubor premiéroval rozměrnou kompozici Music for Wood and Strings, již napsal skladatel Bryce Dessner. Tento spolupracovník Stevea Reicha byl původně kytaristou rockové úderky The National, posléze začal psát filmovou a komorní vážnou hudbu. Je autorem hudby např. k filmu Big Sur (2013) podle knihy Jacka Kerouaca, spolupracoval s Davidem Langem či Erikem Friedlanderem a na prvním autorském albu Ahyem hraje jeho skladby slovutný Kronos Quartet. Hudba pro dřevo a smyčce je jeho zatím nejambicióznější dílo; pozoruhodné je také tím, že onu dřevěnou složku tvoří unikátní nástroj zvaný chordstick. Ten sestrojil hudebník Aron Sanchez, polovina experimentálního indie-rockového dua Buke and Gase (druhou polovinu tvoří výtečná zpěvačka a multiinstrumentalistka Arone Dyer). Chordstick je prazvláštní kombinací kladívkového dulcimeru a kytary, jeho zvuk je specificky melodický a hypnotický. Ostatně můžete posoudit sami:
Jako milovníka vinylových desek mne nedávno zaujal článek v zahraničním tisku o tom, že mladá americká designérka Amanda Ghassaei vytváří laserem řezané záznamy hudby na kulatých plátech dřeva. Zvuk je sice dost špatný, ale těmto deskám, jež se mohou přehrávat na běžných gramofonech, nelze upřít uměleckou hodnotu. Koho zajímá technická stránka věci, nechť navštíví její webové stránky. A zde ochutnávka:
Existuje mnoho souborů napříč žánry, které mají ve svém názvu obsaženo dřevo (Wooden Shjips, The Woodentops, Wooden Horsemen, Wooden Sleepers, Wooden Arms atd.), ale já zmíním soubor, který je zároveň flexibilním kolektivem instrumentalistů, skladatelů a zvukových umělců z problematické západní části New Yorku – Wooden Cities. Zformoval se v roce 2011 okolo dirigenta a perkusisty Brendana Fitzgeralda, blízkého spolupracovníka třeba Johna Zorna. Jejich hudba ke krátké němé komedii z roku 1906 A Winter Straw Ride z dílny Edisonovy společnosti je kongeniální, byť z hudební progresivity ani v nejmenším neslevila. Dovedete si představit, jakou hudbu by použil třeba nějaký nositel našeho státního vyznamenání z posledních čtyř let k filmovému obrazu, kde velká skupina chlapců a dívek sáňkuje, hází po sobě sněhovými koulemi a dovádí na sněhu?
Teď jsem si s hrůzou uvědomil, že v těchto Zápiscích se já, meloman, zaobírám hudbou pouze ze Spojených států amerických. Jejda! Doufám, že to nebude číst pan Křikava ze Znojma a další slovanští vlastenci z internetových diskusí! To bych byl nazván amerikanořitcem.
