Sběratelé, bděte, druhé kraftwerkovské album orchestru zeitkratzer se ani názvem ani slavnostním obalem téměř neliší od toho prvního.
Ve skladbě Harmonika na svém druhém albu düsseldorfští Kraftwerk, domnívám se, jaksi napodobují zvuk foukací harmoniky. V téže skladbě ze svého druhého kraftwerkovského alba napodobují berlínští zeitkratzer napodobující Kraftwerk. Coververzní playlist dvojice zavržených, ale nezapomenutých alb je kompletní.
Tento text je pokračováním. Tvůrčí metody ansámblu zeitkratzer jsme v HIS Voice popsali nejednou, první díl diptychu, o němž je nyní řeč, jsem líčil v obsáhlém kraftwerkovském článku Nevstoupíš dvakrát do téže elektrárny. Tedy jen stručně: první dvě „experimentální“ alba Kraftwerk už dlouho nejsou k dostání; kapela se k nim nehlásí, někteří skalní fanoušci krautrocku se k nim ale pro změnu snad i modlí. Nejde o typické kraftwerkovské technopopové písně, ale o skladby načichlé EA kompozicí, psychedelickým bludišťáctvím i „lamí“ hrou na příčnou flétnu. Berlínský soubor zeitkratzer, který s oblibou vytváří akustické adaptace majstrštyků neakademické elektronické hudby, se na výše popsaný repertoár podíval svou typickou optikou hojně využívající rozšířené techniky hry a nestandardně nevelké vzdálenosti instrumentů od mikrofonů.
zeitkratzer se nijak nesnaží převádět hudební řeč těch, které zpracovává, do jazyka Nové hudby, nebo ji jakkoli jinak „zvážňovat“. Sledují především věrnost originálu, vnitřní integritu nových aranžmá a někdy až rockersky lpí na „zvuku kapely“. Koho a co zrovna hrají, na první poslech nejspíš neuhodnete, že se jedná o zeitkratzer, vás ale napadne neomylně. Na přítomném titulu se čtyřmi kraftwerkovskými kusy lze obdivovat, s jakou bravurou zeitkratzer oživují bručení generátorů i až programní obraz bombardování ve slavné Von Himmel hoch, která v originále často překročí hranici mezi hudebním opusem a proruchařeným audiofilmem. V úvodu zmíněná Harmonika je zase tak trochu scelsiovská a barvou zvuku asi „nejklasičtější“. Navazující Stratovarius pokračuje v podobném duchu, dokud se nezlomí do proměnlivě hlasitých, rytmizovaných a eruptivních noisových pasáží, z nichž vyčouhnou rockové názvuky, cudné a nečetné podobně jako v originále, a pár téměř bigbandových minut, jejichž zrychlování imploduje zpět do hlukařiny. Po nejdramatičtější Von Himmel hoch následuje závěr v podobě Wellenlange dlouho rozkvétající z ostinátní basové figury.
První dvě alba Kraftwerk měla na obalech pruhovaný dopravní kužel, jednička oranžový, dvojka zelený. zeitkratzer, kteří svým předloňským albem zeitkratzer Performs Songs From the Albums „Kraftwerk“ and „Kraftwerk 2“ slavili dvacet let existence, z obou kuželů tehdy udělali pártykloboučky. Letošní pětatřicetiminutová kolekce má obal a název téměř stejný, prohodily se jen barvy kloboučků a číslo 2: zeitkratzer Performs Songs From the Albums „Kraftwerk 2“ and „Kraftwerk“.
Obě alba düsseldorfských jsou nyní zpracována bezezbytku – poslouchejte je tak, jak je seřadili zeitkratzer, nebo si z digitálních verzí sestavte pořadí, do kterého skladby sešikovali jejich autoři Kraftwerk. Můžete dospět k objevům v posunech, k nimž berlínský ansámbl dospěl za přibližně tři roky, co se skladbám Kraftwerk věnuje. Zatímco první album diptychu se nahrávalo v květnu 2016 v Marseille, dvojka byla zaznamenána v lednu 2019 v Drážďanech. K další „rozmanitosti v rámci stylové jednoty“ přispívá i skutečnost, že si desítku kraftwerkovských skladeb mezi sebou rozdělilo více aranžérů z řad zeitkratzer; principál Reinhold Friedl mezi nimi tentokrát není. Spokojuje se s rolí instrumentalisty a k preparovanému klavíru si přibírá harmonium.
zeitkratzer Performs Songs From the Albums „Kraftwerk 2“ and „Kraftwerk“
Karlrecords (http://www.karlrecords.net/)
