Želé a banány

  

Rosolovitá konzistence vzbuzovala od nepaměti v lidech podezření, nebo rovnou odpor. Monstróznímu zabijáckému rosolu bylo věnováno několik filmů počínaje rádobythrillerem The Blob s mladým Stevem McQueenem a úvodní hudbou Burta Bacharacha z roku 1958. It eats you alive!

Ten se dočkal i remaku v roce 1988. Podobného hlavního hrdinu měl i film The Stuff z roku 1985, tam se zločinný rosol stal na chvíli oblíbenou pochoutkou. Vypadal spíše trochu jako divný jogurt. To naše české amarouny ze seriálu Návštěvníci byly poctivé želé, barevný lesknoucí se rosol.

Amarouny také ze všeho nejvíc připomíná následující hudební nástroj, nebo pokuď chceme být přesní systém, využívající Arduino, software Max/MSP a místo klávesnice, či jiného tradičního ovládacího prvku využívá různobarevné rosolové kužely.

Noisy Jelly je připraveno z vody a polysacharidu agar agar, získávaného z mořských řas. Barva kvalitu výsledného zvuku neovlivňuje, obsah soli v jednotlivých kuželech pak ano. Vliv na zvuk má též tvar a objem rosolového kužele a zejména pak dotek ruky a jeho síla.

Noisy Jelly není plnohodnotným nástrojem, spíše fyzikální demonstrací, zábavnou hrou mísící elektrotechniku s chemií, případně kuchyňskou přípravou. Zhotovení rozolového interface trvá okolo deseti minut.

Instalace je dílem studentů ENSCI – Les Ateliers École nationale supérieure de création industrielle – Raphaëla Pluvinage a Marianne Cauvard.

Arduino v celém systému slouží jako snímač kapacitance, hodnoty takto získané vysílá do Max/MSP, kde se použijí jako hudební data.

Na podobném systému je založen další nástroj využívající jedlé objekty – Banánový syntezátor. Pokud se nechcete zdržovat s Arduinem a Maxem, jako rozhraní a banánový port poslouží také hračka Makey Makey, s jejíž pomocí se dá na banány nejenom zahrát Skákal pes přes oves, ale i zapařit pacmana nebo Space Invaders. Kdo by odolal!