Je tomu čtyřicet let, co skupina Extempore písničkáře Jaroslava Jeronýma Neduhy odehrála první koncert v rockovém rozpoložení – byl to komponovaný „příběh takřka ze života“ Pohřeb funebráka aneb Plesnivé embryo. I část tohoto dílka, dle mého názoru Neduhova nejlepšího, zazní zítra v pražském paláci Akropolis, kde budou čtyřicátiny Extempore řádně slaveny. Plejáda členů sestavy, jíž Neduha načas předal Mikoláši Chadimovi, předvede celou operetku Milá čtyř viselců, díky níž se Extempore stalo slavným, i část nepoměrně temnějšího a syrovějšího Chadimova Velkoměsta, prvního kroku k estetice MCH Bandu i energického vykročení na pole „alternativy“, odkud není cesty zpět. Pokřtěna budou rovněž hned tři cédéčka, že bych se dočkal Plesnivého embrya, jež dosud existuje jen coby kazeta, na „stříbrném tácku“? Možná bude takto servírován i Azbestový guláš? Začátek 19:00.
Zítra: 40 let Extempore
Pozitivní skryté záměry
Rozhovor s Michalem Nejtkem.
Opera? Rave? OPERAVE!
Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.
Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu
Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.
Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané
Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.
Hudba jako prostředí péče
Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.
Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu
Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.
Lineární hudba Craiga Taborna
Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.
Komponování bez autora
Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.
Zvuková dobrodružství v mikrosvětech
Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.
Klávesy Miroslava Beinhauera
Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.


