Xe, nejnovější album newyorského tria ZS je koktejlem abstraktní elektroniky, free jazzu a mathrockových a krautrockových inspirací. K slyšení tu jsou virtuózní hráčské výkony, především ohromující kombinace přesnosti a výdrže u bubeníka Gregga Foxe, nebo zajímavě pojatá neučesaná a nervní hra kytaristy Patricka Higginse.
Album otevírá vytleskávaný rytmus a potrhlé zvuky ve skladbě The Future of Royalty, která má patrně sloužit jako odlehčení na začátek i jistá zpráva, že je potřeba k následujícímu materiálu přistupovat s lehkostí. Hudebníci se ovšem hned na začátku urvou ze řetězu, jen mečivý saxofon po celou dobu krátkého tracku naznačuje ironický odstup.
Druhá skladba sice začíná jako tradičně rozvolněné a trochu opatrné free improv, ale v druhé půli se změní v chuchvalce dýchavičné elektroniky špikované frenetickou kytarou s přísnou tečkou kytarového ostinata. Následující Corpses je podivuhodná variace na math/kraut rock, kde se nad bubenickou exhibicí opakují stručná kolečka kytary a saxofonu. Bubeník Gregg Fox přechází v této skladbě od liebezeitovského bubnování typu člověk-stroj až kamsi do matematického přesného hardcore, aniž by k podobně intenzivnímu projevu strhl i ostatní, kteří nad učebnicovou ukázkou bubenické výdrže lakonicky brnkají své drobné motivy a trochu společného bouření předvedou až v samém závěru. Čtvrtá skladba Weakling přinese trochu zklidnění a nabídne něco přívětivých dronů, rušených tu a tam harašením kytary a šustěním elektroniky.
To je ale jen prolog k nejdelší skladbě alba: Xe. Ta začne krátkým blábolením kytary ozdobené Whammy pedálem, pokračuje minimalistickou rytmickou pasáží s flažolety, ze které se velmi pomalu noří jednoduché motivy kytary a saxofonu, opakující se a postupně se rozvíjející až k závěru, přerušovanou občasnými nespoutanými hudebními explozemi. Absolutní ukázněnost kořeněná kontrolovanou výbušností.
Na album nahrávané ve studiu naživo bez dodatečných úprav fascinující výsledek.
ZS: Xe
Northern Spy Records (https://northernspyrecords.com)