Harry Bertoia (1915-1978) byl italský sochař a designér působící po většinu života v USA. Jeho oblíbeným materiálem byl vždy kov, z kterého splétal odvážné konstrikce, jako byla například slavná “diamantová židle” z roku 1952. Tato židle a další designový nábytek vytvořený pro firmu Knoll ho finančně zajistily natolik, že si mohl dovolit věnovat se nadále jen volné tvorbě. Kovu však zůstal věrný. Po jeho optických vlastnostech, které využil například v realizaci Textured Screen, ho zaujaly zejména akustické vlastnosti kovu a možnosti jejich využití ve zvukových sochách (Sound Sculpture).
Kromě konstrukce mnoha rozměrných zvukových objektů Bertoia začal také nahrávat desky se svou hudbou v sérii pojmenované Sonambient.
V následujícím videu Val Bertoia rozeznívá Sonambient – celý velkorysý labyrint zvukových soch a objektů, které spolu se svým otcem vyrobil v sedmdesátých letech. Zvukový svět, který je povědomý každému kdo vystudoval strojírenství, nebo měl nějakou zkušenost s obráběním železa. Zvuk dílen, skladů, železničních opraven a strojíren, povýšený Bertoiovými vynálezy na téměř esoterickou hudbu. Takhle snad hrají andělé v nebi všem strojařům, svářečům a konstruktérům.
Ve filmu Harry Bertoia’s Sculpture z roku 1965 vidíme přímo Harryho Bertoiu, který navíc v jeho úvodu vstává ze své slavné Diamond Chair. Film Bertoiova přítele Clifforda B. Westa je plný železných struktur a detailů kovových sonických objektů.
Poetický železárenský ambient, kovová meditace, opravdová Metal music.
Úryvek z dalšího, tentokrát soudobého dokumentu „From Arieto to Harry Bertoia“. Méně poetický, více informativní dokument.
Detail Bertoiova objektu v Jordan Schnitzer Museum of Art, University of Oregon
Další blízký pohled na jeden z Bertoiových objektů.
A kdo by snad zatoužil vše vidět na vlastní oči a pobýval náhodou v okolí Bally v americké Pensylvánii, může zajít na prohlídku na Stuida Bertoia.
