- Inzerce -

Jan Hammer: Sketches in Jazz

Dva roky po svém zatím posledním plnohodnotném albu Seasons vol. 1 a čtvrt století po tom předposledním vydal Jan Hammer, světoznámý průkopník hry na elektronické klávesové nástroje, zvláštní kolekci: dvacetiminutovou sbírku demoverzí svých různých skladeb z období přibližně od konce osmdesátých let po současnost.

Záměrem Jana Hammera prý bylo nabídnout detailnější pohled do své tvůrčí kuchyně, ukázat, jak znějí první verze jeho témat a že i přesto, že se v průběhu svého více než padesátiletého uměleckého vývoje dostal k rocku i elektronickému popu, zůstává jeho hlavní skladatelskou inspirací moderní jazz. Deset skladbiček s časovým rozsahem od jedné minuty do tří doprovázejí elektronické bicí smyčky především v jazzových rytmech a všechny jejich party nahrál Hammer pomocí svého syntezátorového arzenálu, vedle klavírů a elektrických pian jde ale hlavně o simulace dechových nástrojů, jazzové elektrické kytary, vibrafonu a baskytary či kontrabasu.

Nacházejí se zde hezké momenty. Třeba hned úvodní Deep Pool dokáže navodit i atmosféru raných Hammerových nahrávek ještě z československého období před rokem 1968, kdy s bratry Vitoušovými hráli coby Junior Trio a inspirovali se třeba tvorbou klavíristy Billa Evanse. Nebo skladba Magic Theater, známá z elektropopového alba Beyond The Mind’s Eye, zde díky jazzovým bicím vyvolává dojem živelné postbopové jízdy. Je potřeba si ale trošku představovat, jak by to asi mohlo vypadat v živém provedení. Jiné skladbičky ale vyznívají opravdu v souladu s názvem desky jako rychle poznamenané myšlenky a absence zajímavějších aranží je tak ponechává spíše jako materiál dokumentárního charakteru bez domyšlené estetiky. Na jejich publikování tak lze ale nahlížet i jako na největší punk, jakého se kdy Jan Hammer dopustil.

Sketches in Jazz by si mohl neznalý posluchač splést snadno s nezajímavou hudbou do výtahu nebo do reklamy z minulého století, mně osobně se při poslechu opakovaně vybavovaly vzpomínky i na béčkový samohrajkový pseudojazz, který se ozýval z československé televizní produkce na přelomu osmdesátých a devadesátých let, například typu detektivního soutěžního seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Toto album či EP podává také zvláštní zprávu o Hammerově hudebním smýšlení. Kdyby tyto demonahrávky rozhodil mezi pár svých hudebních přátel, mezi které patří i mnohá světová jazzová esa, mohl by snadno natočit bravurní desku v kapelovém, a tedy opravdu jazzovém provedení. Sketches in Jazz nám tedy sděluje zřejmě spíše to, že se jazzmani nemusejí bát Hammerovy skladby hrát, byť se v jeho vlastní produkci jazzovému idiomu poněkud vzdalují, ale že jejich autor už to sám pořádně předvést nechce. Prý plánuje ale ještě letos dokončit a vydat album Seasons vol. 2, tak uvidíme…

Jan Hammer: Sketches in Jazz
Red Gate Records (https://janhammer.com)


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.