Ze Švédska se v poslední době ozývá celá řada nových hudebních experimentátorů. Připomeňme třeba stále skloňovanější jména jako Ellen Arkbro, Kali Malone nebo Marie W Horn. Do stejné „hlukové“ party můžeme řadit i Matse Erlandssona, jenž nyní přichází s další zvukově zajímavou deskou, navíc s obdobně interesantním pozadím.
Label Posh Isolation je epicentrem temného severského undergroundu, ať hlukového, avantgardně elektronického, nebo postpunkově špinavého. Není divu, že i Mats Erlandsson své první kroky na veřejnosti podnikl právě s jeho přispěním, ještě jako student oboru kompozice elektronické hudby na Královské hudební konzervatoři ve Stockholmu. Před čtyřmi roky vydal hned několik alb, která ho představila jako analogově elektronického pokračovatele rozkrývání nekonečných temných prostor, jaká před ním objevovali například americký dark ambientní klasik Lustmord, italský projekt Bad Sector nebo Lull – hlukově ambientní vedlejšák Micka Harrise ze Scorn. Vedle toho byl společně s Marií W Horn, jejíž kariéra se s Matsovou dodnes proplétá, úhelným kamenem „Stockholmské hlukové společnosti“. Ta svého času pořádala časté výpady do opuštěných industriálních prostor, které zaplňovala vlastními hlukovými a vizuálními idejemi.
O čtyři roky později je Erlandsson s dalšími švédskými hlukovými spolubojovníky stále ve hře. Ba co víc, povědomí o jejich výjimečné činnosti stále více přesahuje i hranice jejich domoviny. Často už ale začínají užívat i jiný než elektronicky generovaný hluk. Stejně jako Maria W Horn, která měla letos vystoupit v Praze v rámci festivalu Alternativa, i Erlandsson začíná svůj elektronický svět čím dál více kombinovat se zvuky akustických nástrojů. To je i případ nové desky Minnesmärke složené ze dvou dlouhých, plus mínus dvacetiminutových kompozic. Ty jsou výsledkem loňské měsíční stáže v Non Existent Centre na území bývalého rudného dolu Ställbergs Gruva v průmyslovém regionu Bergslagen. I tak znovu následuje Marii W Horn, jež zde stvořila půlhodinový opus Das Irae a výrazně industriální příspěvek na kompilaci Scandinavian Swords se zvuky strojovny bývalého rudného dolu. Matse Erlandssona však stejné místo inspirovalo k podstatně méně popisné hudbě.
I on zde nasbíral terénní nahrávky, ale spíše je použil jako odrazový můstek ke studiové práci s dalšími třemi muzikanty, Britem Hilarym Jefferym z The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble (zde pozoun a tuba), švédskou houslistkou Gaianeh Pilossian a s nyní v Berlíně usazeným izraelským skladatelem Yairem Elazarem Glotmanem, jenž se tu zhostil kontrabasu. Na rozdíl od Marie W Horn, která reflektovala stejný kraj na desce Kontrapoetik skrze vzpomínku na čarodějnické procesy v 17. století, Mats se soustředil na mladší, sto let starou historii točící se okolo intenzivní hornické činnosti. Obě jeho skladby mají silně melancholické vyznění jasně reflektující zašlou slávu dříve průmyslového kraje, jehož opuštěné důlní prostory pomalu pohlcuje všemocná příroda. Není tedy žádným překvapením, že Minnesmärke, v překladu „památník“, se vyznačuje pocitem dislokace a disociace.
„Práce ve Ställbergu byla z pohledu hudebníka pohybujícího se zde o sto let později poněkud surrealistickou zkušeností,“ přiznal po vydání desky autor. „Se svými vizemi a životním stylem jsem se na delší dobu ocitl na místě, kde se zastavil čas vizuálně, ale i mentálně“, vzpomíná Mats. Střet těchto dvou světů přenesl podobnou dualitu i do samotných skladeb. Technologické vstupy i polní nahrávky tu existují napřed vedle sebe a skrze dlouhé tóny akustických instrumentů postupně nacházejí styčné plochy. Nahrávka nepůsobí nervně, jen tu a tam dokáže tenze mezi jednotlivými vrstvami vyšponovat atmosféru do intenzivních okamžiků. Trefně tak reflektuje švédskou současnost plnou velkých změn. Erlandsson ji považuje za tikající bombu, která může už brzy výrazně zasáhnout do celkové společenské atmosféry i do života jednotlivců. Album Minnesmärke dokáže tyto myšlenky bezeslovně artikulovat abstraktním, ambientním způsobem.
Mats Erlandsson: Minnesmärke
Hallow Ground (https://hallowground.com)