Nevidim

…a proto je třeba tenhle rozhovor především slyšet.

Exercicie
(autor: Pepa Šeda)

Nevidíš?

Že jsi… podal prst
Odborníkům na štvaní zvěře?
Že jsi….. sedl na kolotoč
Organizátorům šílenství?
Že jsi……… byl oloupen
Autoritami uctívačů bezpráví?

Nevidíš?

Že jsi……. v pasti
Beztvarého davu kolemjdoucích?
Že jsi……… vězeň
Za zdmi, které jsi sám postavil?
Že jsi……… otrokem
Svých neotřesitelných definic?

Nevidíš?

Že jsi……. připoután
Zvyky praotců nenávisti?
Že jsi……… pošlapán
Armádou pyšných představ?
Že jsi………. sám sobě
Masovým vrahem bez studu?

Nevidíš?

Boha!
Strachu jsi zaprodal duši?
Lásku
Bolest ti zmrazila srdce?
Přítele
Nenávist sevřela mozek?

Nevidíš?

Krásu!
Jenž nutí tě létat?
Sílu
Jenž prochází plameny?
Moc
Zazpívat věčnou píseň??

Ty to NEVIDÍŠ…..???
Ty to NEVIDÍŠ…..??
Ty to NEVIDÍŠ.

Na jaře léta Páně 2025, konkrétně 4. dubna, vydala Lábusova Guerilla Records nahrávku Nevidim – Živě (referovali jsme v Kardiostimulátoru 235). Je to první počin tohoto seskupení/sdružení, jemuž se zdráhám říkat kapela, neboť to zní příliš obyčejně, všedně. Nahrávka obsahuje jedenadvacet písní, jejichž záznam byl pořízen během živého vystoupení v hostinci U Čiháků ve Vystrkově u Humpolce v roce 2024; koncert proběhl na počest humpoleckého rodáka Ivana Martina Jirouse ve dnech, kdy by oslavil osmdesátiny. Je to první oficiálně vydaná nahrávka Nevidim, jejichž faktická historie započala v červnu 1999 vystoupením na pelhřimovském festivalu Na Mlatu, ačkoliv zárodky její tvorby spadají do hloubi 80. let. Právě tehdy si Petr Leifr řečený Castro pro sebe začal psát první texty, které se o dvě několik desítek let později základem tělesa pojmenovaného Nevidim.

Portoriko
(autor: Castro)

Včera v poledne
Potkal jsem notorika
Byl šílený
A byl z Portorika
Křičel
Chyťte moje játra
Chyťte moje ledviny
Běžely tudy
Vaší ulicí
Pak upad
A dopíjel lahvový
Začal se rychle plazit
Jako ještěrka
A opět křičel
Moje játrááááááááááá
Plazil se ještě chvíli

Petr Leifr vzpomíná na vznik Nevidim takto: „Znali jsme se vlastně my dva s Kozlikem. Poznali jsme se v hospodě U vystřelenýho voka přes našeho společnýho kamaráda Modřína někde na Praze 4 v okolí Budějovický. Tam jsme se blíže poznali a ty jsi začal chodit k Voku, kde jsme se stmelili a domluvili jsme se s Leninem a Čížou, Jindřichem Čížkem, že uděláme nějakou šílenost, nějakej happening. A tenkrát, což dneska už neexistuje, ten obrovskej gang, co chodil k Vystřelenýmu voku, se dohodl, že nám přijedou fandit na tenhle Kajdyho festival, na ten Třináctej mlat do Pelhřimova. A Jindřich s Leninem říkali, my máme kamaráda, nějakýho Meriho, ten hrál v nějakejch jazzrockových kapelách a ten bude dělat frontmana. Jak říká Kozlík, tak jsme přijeli, Meriho jsme viděli poprvé v životě, a tenkrát jsme měli první zkoušku. Od tý doby, od roku devadesát devět pak už žádná další zkouška nebyla. Hrála s námi tenkrát exmanželka našeho kamaráda Mufa, Monika Šťastná, a další holka, Dana, příjmení už nevím, ta pak propadla roštem.“

Smoke on the Louny
(autor: Castro)

Konec března jako vždy
Dnes ale Ohře
zlověstně sténa

Lábus vábí Nevidim
Na Oharku
a vyhaslé sopky
za městem mručí

Detonace a kouř
pach smrti vůkol
rozbřesk a plamen

Smoke on the Louny

Louny hoří
domy se boří
řev a hluk…….
konec března

Nevidim mizí
Nevidim žijí

Smoke on the Louny

Smoke on the Louny

Jisté je, že ze společných akcí, zájmu o hudbu a kvalitní alkohol všeho druhu, schopnosti být připraven na veškeré přítomné i budoucí výzvy vyrostlo společenství, které si nenechalo svoje záliby, přání a tužby jen a výhradně pro sebe. První (a patrně poslední zkouškou) a následným veřejným vystoupením na festivalu, které původně nebylo plánováno, se započala veřejná existence hudebního gangu, který vystoupil na desítkách akcí včetně Pocty českému undergroundu, pravidelné účasti na festivalu ve Vydří na Magorově statku a jehož domácím hudebním hřištěm je hospoda U Vystřelenýho oka na pražském Žižkově. Právě tam je pevný záchytný bod Nevidim, neboť každou první prosincovou sobotu se zde od nepaměti koná koncert Nevidim a jejich hosta, který se každoročně obměňuje.

Vraťme se však k prvnímu vystoupení Nevidim, kdy Číža a Mery oslovují svoje tři kámoše – Lenina, Kozlíka a Castra, aby s nimi vystoupili na pódiu. Koncept byl přísný a zároveň jednoduchý: Mery bude deklamovat Castrovy texty a ostatní ho hudebně doprovodí. Podmínka byla pouze jediná: nikdo nesmí hrát na nástroj, který ovládá. Dobová recenze na FreeMusic od neznámého autora popisuje první vystoupení Nevidim takto: „Hudební program počala zběsilost jménem Nevidim – pětice postarších pánů, kteří se s tím opravdu nemazali. Zatímco jeden četl noviny, druhý do nich deklamoval básně či co, třetí hrál úplně mimo na klávesy, čtvrtý hrál na trumpetu a mlátil okolo sebe a poslední pátý mlátil hlava nehlava do dvou plechových van, které našel v objektu. Jen málokdy se v jejich šílených improvizacích našla nějaká vzácná shoda, většinou šlo o hru o co největší nestravitelnost, což se jim dařilo.“

Divnej den
(autor: Castro)

Sedí se  u stolu
beru si s sebou kus oblohy
každý se přemění na mrtvolu
až dosáhne všechny vrcholy

Smějeme se z blbosti
v kapse kuš žhavého paprsku
a v očích kus zlosti
zeď si dělá z nudy vrásku

V pivu se plave naznak
nakradený vítr
se schoval do vlasů
noční oblohu proříznul
světelný pták
kvílením a chrčením času

Sladký je cukrový plod
jazyk je naprosto bez chutí
ruce zaplnily živý plot
v davu přežiješ bez hnutí

Každý den začíná i končí
déšť položený na čele
hlava je ve dveřích zvenčí

Půvabná je rovněž story pojednávající o názvu formace. Podobně jako řada dalších událostí není a patrně nikdy nebude zcela objasněna.

Základem tohoto článku byly dva několikahodinové rozhovory se dvěma členy Nevidim, konkrétně s Petrem Leifrem (Castro) a Ladislavem Müllerem (Kozlik). Autenticita těchto setkání byla natolik silná, že jsem se rozhodl nepokračovat v psaní, nýbrž dát prostor a slovo přímo Nevidim. První sezení se konalo 10. června 2025 s Petrem Leifrem a začalo jeho poutavým monologem o počátcích Nevidim, který jsem posléze doplnil několika otázkami.

Druhá část rozhovoru proběhla 30. července 2025 za účasti Petra Leifra a Ládi Müllera, při němž jsme některé věci zopakovali, upřesnili a rozšířili pohledem a zážitky dalšího z členů Nevidim.

Magorovy labutě
(autor: Castro)

Purpurové slunce
padá a padá
na meandr Staré řeky

Potřísněné barvou
ladně letí
Magorovy labutě

Soumrak nad
hřebenem vidí
křivky jejich křídel
akordy letu
chlad splavu

Stíny jsou teď jen
to básník
tam proti proudu
a ještě dál
právě dopsal
další sbírku.

Krátký dotazník závěrem

Název: Nevidim

Vznik: 1999

Žánr: psychedelicko-recitační formace (dle vydavatelství Guerilla Records)

Složení: Lenin (Petr Šaman) – zobcovka, startky a ganja [Pelhřimov], Pepa (Josef Šeda) – dechový syntezátor, trombón, texty, zpěv [Humpolec], Číža (Jindřich Čížek) – housle, elektrické housle, pozoun [(Pelhřimov) Praha], Kozlik (Ladislav Müller) – fňukna (harmonika) [Praha], Sousto (Zdeněk Kousal) – xylofon, ruchy [Jihlava], Castro (Petr Leifr) – bicí, zpěv, texty [Praha], Meri (Martin Novotný) – zpěv [Pelhřimov], Vlastík (Vlastimil Zmek) – pozoun [(Humpolec) Jihlava], Kajdy (Zdeněk Dalík) – elektrické klávesy, elektrická kytara, kinder klávesy [(Pelhřimov) Praha]